Antonín Novotný, třetí československý komunistický prezident, přichází na svět 10. prosince roku 1904 v pražských Letňanech.
Po první světové válce se Novotný učí strojním zámečníkem, poté pracuje u různých firem, naposledy pak v družstvu Včela v pražských Vysočanech. Již v roce 1921, po jejím založení, vstupuje Novotný do Komunistické strany Československa, v níž postupně vykonává různé stranické funkce v rámci stranické organizace v Praze.
V letech 1937-1938, tedy v době těsně před podepsáním Mnichovské dohody, se Antonín Novotný stává tajemníkem KV KSČ v Hodoníně – je přitom prvním placeným pracovníkem aparátu KSČ. Po zákazu komunistické strany v roce 1938 Novotný znovu pracuje jako dělník ve vysočanské Včele.
Za druhé světové války se Novotný účastní ilegální činnosti KSČ – brzy je zatčen a v letech 1941-1945 vězněn v koncentračním táboře Mauthausen.
Ihned po skončení druhé světové války začíná Antonín Novotný opět pracovat ve stranickém aparátu KSČ – v letech 1945-1951 je vedoucím tajemníkem KV KSČ v Praze, v roce 1946 je pak poprvé zvolen do ÚV KSČ, jehož členem pak zůstává až do květnových dní roku 1968.
Zajímají vás životní osudy dalších československých a českých prezidentů? Máme je pro vás. Klikněte a přečtěte si životopisy všech našich prezidentů současnosti i minulosti – Prezidenti ČR a Československa.
Novotný má jako vedoucí funkcionář pražské stranické organizace významný podíl na komunistickém puči v únoru roku 1948 a na následném zavádění a upevňování komunistického režimu.
Na počátku padesátých let pak začíná Novotného cesta k vrcholu moci – po likvidaci R. Slánského a dalších vnitrostranických čistkách je Novotný zvolen v září roku 1951 do nově ustaveného organizačního sekretariátu a v prosinci téhož roku se pak stává členem politického sekretariátu a předsednictva ÚV KSČ.
V září roku 1953 postupuje Antonín Novotný ještě výš – stává se prvním tajemníkem ÚV KSČ.Politického vrcholu pak dosahuje Novotný v roce 1957, kdy je po smrti A. Zápotockého (viz Zápotocký, Antonín) zvolen do funkce prezidenta Československa.
V roce 1960 Novotný odvážně prohlásí, že v Československu je vybudován socialismus – následně se slovo socialistický dostává do názvu republiky. V souvislosti s tímto aktem Novotný uskuteční rozsáhlou amnestii, po níž se z vězení a pracovních táborů vrací převážná většina lidí, odsouzených v politických procesech první poloviny padesátých let – mimo jiné je propuštěn po šesti letech věznění i pozdější prezident G. Husák (viz Husák, Gustáv).
Novotného ústup z politické scény začíná ve druhé polovině šedesátých let, kdy se začínají v komunistické straně objevovat reformní proudy, žádající tzv. socialismus s lidskou tváří. Pod tlakem těchto reformistů, většinou o generaci mladších než on, je Novotný, zvláště když proti němu posléze ještě vystoupí funkcionáři ze Slovenska, vůči němuž Novotný vystupuje necitlivě, odvolán z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ – místo něj je zvolen reformista A. Dubček.
V období tzv. pražského jara, v roce 1968, je pak Antonín Novotný přinucen abdikovat z funkce prezidenta republiky – v květnu tohoto roku je pak dokonce odvolán ze všech svých stranických i výkonných funkcí a je mu pozastaveno členství k KSČ. Na Novotným uvolněné prezidentské místo pak nastupuje L. Svoboda (viz Svoboda, Ludvík).
Po sovětské okupaci je pak Novotnému členství v KSČ vráceno tajným usnesením ÚV KSČ – do politiky se však již vrátit nemůže.
Prezident Novotný bývá dnes často démonizován – bývá označován za suchopárného aparátčíka, za člověka bez fantazie, bez vzdělání. Toto hodnocení ale není vůči Novotnému spravedlivé – faktem totiž je, že za jeho prezidentského období, se českoslovenští občané těší relativně nebývalé míře osobní svobody, jaké se netěšili nikdy předtím (míněno od roku 1948) ani nikdy potom (po roce 1968).
28. ledna roku 1975 Antonín Novotný, prezident který, patrně aniž sám chce, dovede komunistickou stranu k tzv. pražskému jaru, umírá.