Chammurapi, šestý a nejvýznamnější panovník první babylónské dynastie (1894 – 1596 př. n. l.) panovník, známý především jako tvůrce proslulého zákoníku („Chammurapiho zákoník“), patřícího mezi nejstarší známé zákoníky, přichází na svět jako příslušník kmene Amoritů a syn babylónského krále Sín-muballita někdy před rokem 1800 př. n. l.
Na babylónský trůn nastupuje Chammurapi po otcově smrti v roce 1792 př. n. l. – v tomto roce pak též nastává začátek králova sporu s Rím-Sínem I. z Larsu, který se zmocňuje Isinu, území mezi Larsem a Babylónem: z Chammurapiho a Rím-Sína se stávají úhlavní nepřátelé.
V roce 1787 př. n. l. Chammurapi dobude isinské město Uruk, druhé královo tažení proti Rím-Sínovi následuje pak hned příštího roku.
Dalších dvacet let je v oblasti mír – Chammurapi klidu zbraní využije po svém: reformuje správu Babylónie, a to tak, že rozdělí zemi na oblasti v čele se správci, kteří se starají o budování soustavy zavlažovacích kanálů, o polnosti, o výstavbu komunikací a o právní záležitosti. Zároveň Chammurapi zakládá specializované úřady, starající se o babylónské finančnictví, o vybírání daní, o pozemkové knihy atd.
V této době vzniká i nejslavnější Chammurapiho počin, tzv. „Chammurapiho zákoník“ – ten je nejrozsáhlejší, dodnes zachovanou, mezopotámskou právní památkou: zákoník přitom obsahuje reliéf s králem a bohem, prolog, 282 zákonných ustanovení a epilog. Chammurapiho zákonná ustanovení se týkají všech oblastí života (např. zapovídají krevní mstu, sňatek únosem atd., ale zároveň připouštějí boží soud nebo lex talionis, tj. oko za oko), omezují zároveň moc kněží v soudnictví a dobu dlužního otroctví.
V zákoníku jsou pak obyvatelé Babylónie rozděleni do tří skupin – existují občané plnoprávní, občané závislí na králi, jenž jim pronajímá půdu a otroci. Chammurapiho zákoník je vytesán klínovým písmem na 2,25 m vysoké čedičové skále, nalezené při vykopávkách v Súsách, kam byl odvlečen ve 12. století př. n. l. elamskými kmeny jako válečná kořist – dnes je Chammurapiho zákoník uložen v pařížském Louvru.
Po období míru pak přichází období válek – v roce 1764 př. n. l. se Chammurapi střetává s koalicí, tvořenou Aššurem, Ešnunnou a Elamem, třemi tehdejšími mocnostmi, majícími moc nad povodím řeky Tigris a tím pádem ovládající přístup ke strategickým nalezištím kovů na území dnešního Íránu.
V roce 1763 př. n. l. se pak Chammurapi utkává v boji s Rím-Sínem – pod dlouhém obléhání Rím-Sínova Larsa Chammurapiho útoku podléhá.
V roce 1762 př. n. l. Chammurapi zaútočí proti východním územím a v roce 1761 př. n. l. pak napadne (z nepříliš objasněných příčin) svého dávného spojence, Zimrí-Lima, vládce Meri.
Mezi lety 1757-55 př. n. l. Chammurapi opět vyráží na východ, kde pak dobude Ešnnunu.
Zbytek života pak stráví Chammurapi bojem s nájezdníky z východních zemí, zejména pak s kmenem Kassitů, a výstavbou obranných pevností.
V roce 1750 př. n. l. babylónský vládce Chammurapi umírá.