Rok 1919 byl pro Československo obdobím nadějí i nejistot. Republika se teprve učila fungovat, na ulicích, v restauracích i jinde to vřelo debatami o budoucnosti, euforie z čerstvě nabyté svobody se začala střetávat s politickým napětím a sociálními problémy, které sužovaly společnost vyčerpanou první světovou válkou.
V této atmosféře se zrodil příběh mladíka Aloise Šťastného, který se rozhodl násilím otočit kolem dějin a změnit směr směřování Československa.Byl to právě Alois Šťastný, syn meziválečného senátora a národně-socialistického politika Františka Šťastného, kdo se 8. ledna 1918 pokusil o první politický atentát nové republiky. Jeho cílem přitom nebyl nikdy jiný než premiér Karel Kramář.
Co vedlo osmnáctiletého mladíka k pokusu o atentát na premiéra, a jak mohl tento čin ovlivnit československé dějiny? Vraťme se na chvíli do onoho mrazivého lednového dne roku 1919, kdy se osud Československa vměstnal do jednoho výstřelu.
Mladý radikál a jeho motivace
Alois Šťastný – co ho vedlo k rozhodnutí spáchat atentát na po prezidentu Masarykovi druhého muže republiky? Možná mladická nerozvážnost, možná revolta proti všem a všemu, jak to bývá ve věku 18 let u mladých mužů časté. Šťastný vyznával radikální levicové ideály a byl členem spolku Mladá socialistická inteligence, napojeného na Českou stranu sociálně demokratickou.
Spokojen se svým životem jistě nebyl, neuspěl při studiu na obchodní akademii a pracoval jako písař u státní dráhy. Chtěl změnu, a to změnu velkou. Společně se svým přítelem, sedmnáctiletým Vladimírem Gregorem, tak postupně dozráli k přesvědčení, že odstraněním ministerského předsedy Karla Kramáře pomohou k nastolení proletářské vlády. Výstřel na Kramáře byl pro ně čímsi jako výstřel z Aurory v Petrohradu 1917, kterým začala bolševická revoluce v Rusku.
Příprava a průběh atentátu
Nápad nakonec došel tak daleko, že už nešlo zastavit jeho realizaci. Gregor opatřil malý revolver značky Bulldog se dvěma náboji a Šťastný se po několika neúspěšných pokusech o audienci u premiéra nakonec vydal na Pražský hrad bez ohlášení. 8. ledna 1919 kolem druhé hodiny odpolední pak čekal na chodbě Pražského hradu před Kramářovou kanceláří.
Když premiér vycházel v doprovodu svého tajemníka Františka Schrödera, Šťastný na něj ze vzdálenosti tří metrů vystřelil. První kulka prošla kabátem, sakem, peněženkou, až se zastavila o pouzdro na skřipec a kožený úchyt šlí. Druhý výstřel selhal, náboj se vzpříčil v hlavni. V tu chvíli se na Šťastného vrhli vojenský sluha Schröder a přítomný malíř Karel Langer.
Co se dělo po atentátu?
Šťastný i Gregor byli ihned zatčeni a ke svému činu přiznali. V následném soudním procesu byl atentátník Šťastný odsouzen k osmi letům těžkého žaláře, Gregor ke čtyřem letům. Odseděli si ale jen malou část, prezident Tomáš Garrigue Masaryk brzy udělil oběma milost, a tak byli propuštěni již v roce 1920. Alois Šťastný se po propuštění vydal do Ameriky, po návratu se pokusil o sebevraždu. Nakonec se stal uznávaným překladatelem americké beletrie, zemřel v roce 1979 v Praze. Vladimír Gregor skončil po propuštění z vězení umístěn na psychiatrii v Bohnicích, v dalších psychiatrických zařízením pak jeho stopa končí…
Karel Kramář, ač otřesen, pokračoval ve své politické kariéře a zůstal významnou osobností československé politiky až do své smrti v roce 1937.