Jen málokterá osobnost československých dějin vyvolává tolik kontroverzí jako Bedřich Reicin. Po únoru 1948 patřil mezi nejmocnější muže v armádě a měl zásadní podíl na politických čistkách, vykonstruovaných procesech i pronásledování stovek důstojníků. Přestože sám pomáhal budovat represivní aparát komunistického režimu, o několik let později dopadl stejně jako mnozí jeho protivníci – byl zatčen, obviněn z vlastizrady a popraven.
Bedřich Reicin, původním jménem Friedrich Reinzinger, se narodil 29. září 1911 v Přerově do židovské rodiny. Už v mládí se zapojil do komunistického hnutí a po odchodu ze školy se stal placeným funkcionářem Komunistické strany Československa. Kvůli své politické činnosti byl opakovaně vyšetřován a krátkodobě vězněn.
Po nacistické okupaci Československa byl zatčen gestapem. Po propuštění se mu podařilo uprchnout do Sovětského svazu, kde po napadení SSSR nacistickým Německem vstoupil do formující se československé vojenské jednotky. Během druhé světové války postupně získával stále významnější postavení a po jejím skončení stanul v čele Obranného zpravodajství (OBZ), vojenské kontrarozvědky.
Po komunistickém převratu v únoru 1948 se stal jednou z nejvlivnějších osobností československé armády. Jako přednosta vojenského zpravodajství a později náměstek ministra národní obrany řídil rozsáhlé prověrky důstojníků a podílel se na odstraňování skutečných i domnělých odpůrců komunistického režimu. Historici mu připisují významnou roli při vykonstruovaných procesech s řadou vysokých armádních představitelů, včetně generálů Heliodora Píky, Karla Janouška nebo Karla Kutlvašra. Vyšetřovací metody jeho aparátu zahrnovaly psychický i fyzický nátlak na obviněné.
Na podzim roku 1949 stál spolu s Karlem Švábem u zrodu přísně tajné Akce Lux, jejímž cílem bylo najít v armádě údajné „zrádce“ a vytvořit důkazy pro další politické procesy. Vojenské obranné zpravodajství pod Reicinovým vedením připravovalo falešné důkazy a podílelo se na zatýkání důstojníků, kteří byli označeni za nepřátele režimu. Akce se stala jedním ze symbolů komunistických represí v československé armádě.
Ani vysoké postavení však Bedřicha Reicina neochránilo. V roce 1951 byl zatčen a během mocenských čistek uvnitř komunistické strany se stal jedním z obžalovaných ve vykonstruovaném procesu s Rudolfem Slánským. Po dlouhých výsleších a nátlaku byl odsouzen k trestu smrti. Popraven byl 3. prosince 1952 ve věznici na pražské Pankráci ve věku 41 let.
Osud Bedřicha Reicina dodnes představuje jeden z nejvýraznějších paradoxů československých dějin. Muž, který pomáhal budovat systém politických represí a podílel se na likvidaci svých odpůrců, se nakonec sám stal obětí stejného mechanismu, který dlouhá léta pomáhal vytvářet.