Když se řekne Bolek Polívka, člověku se může vybavit opilý Bohuš z Dědictví, svérázný Ludva z Cesty do lesa nebo klaun, který desítky let provází diváky Manéží. Jenže Polívka se nikdy nevešel do jedné škatulky. Je mimem, hercem, dramatikem, scenáristou i autorem vlastních inscenací. A především člověkem, který dokázal spojit klaunskou poetiku s překvapivě silnými dramatickými rolemi.
Bolek Polívka, vlastním jménem Boleslav Polívka, se narodil 31. července 1949 ve Vizovicích. K divadlu měl blízko už od dětství, protože jeho rodiče byli ochotníci. Vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, kde se vedle činoherního herectví věnoval také pantomimě. Právě tam se začal formovat jeho osobitý styl, který později proslavil nejen v Československu, ale i v zahraničí. Česká televize připomíná, že po studiích spolupracoval například s Borisem Hybnerem a Ctiborem Turbou.
V roce 1972 stál u zrodu brněnského Divadla Husa na provázku a stal se jednou z jeho nejvýraznějších osobností. Vytvářel vlastní autorské inscenace, v nichž často kombinoval pantomimu, klaunství, grotesku a improvizaci. K nejznámějším patří Am a Ea, Trosečník, Pépe, Poslední leč nebo Šašek a královna. S vlastními představeními v 70. a 80. letech cestoval také do zahraničí. V roce 1993 pak v Brně založil vlastní Divadlo Bolka Polívky, které funguje dodnes.
Před filmovou kamerou se objevil už v roce 1966 ve filmu Kočky neberem, výraznější filmovou kariéru ale odstartovala až Balada pro banditu z roku 1978. Následovaly například Kalamita, Něžný barbar, Sedím na konári a je mi dobre, Dědictví aneb Kurvahošigutntág, Pelíšky, Musíme si pomáhat, Pupendo, Cesta z města, Štěstí, Andělé všedního dne, Domácí péče nebo Anděl Páně 2.
Za jednu ze svých nejvýraznějších dramatických rolí získal v roce 1997 Českého lva za hlavní mužský herecký výkon ve filmu Zapomenuté světlo. Ztvárnil faráře Holého, který se na sklonku komunistického režimu snaží zachránit svůj kostel a současně se vyrovnává s osobní bezmocí. Česká televize připomíná, že snímek získal celkem tři České lvy. Polívka později získal druhého Českého lva za hlavní roli ve filmu Musíme si pomáhat. Další nominace přidal například za Cestu z města, Pupendo, Štěstí nebo Domácí péči.
Obrovskou popularitu mu přinesla také televize. Od roku 1987 uváděl Manéž Bolka Polívky, která se postupně stala jedním z nejdéle vysílaných zábavních pořadů České televize. Později přibyly Bolkoviny a další televizní projekty. Polívka se objevil také v seriálech Černí baroni, Četnické humoresky, Znamení koně, Vraždy v kruhu nebo Černé vdovy.
Vedle herectví zůstává aktivní i na jevišti. V roce 2026 vystupuje například v autorské hře Šašek a syn společně se synem Vladimírem Polívkou a také v představeních DNA nebo Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho. Program jeho divadla potvrzuje, že ani po více než padesáti letech na scéně nemá v úmyslu stát se pouhým divadelním inventářem.
Bolek Polívka je zkrátka osobnost, která dokázala během jediné kariéry vytvořit vlastní divadelní svět, televizní fenomén i několik nezapomenutelných filmových postav. A možná právě proto se k němu stále hodí označení, které si přisvojil už dávno: valašský král.