Břetislav II., český kníže z rodu Přemyslovců v letech 1092-1100, přichází na svět (snad) někdy v polovině 11. století jako nejstarší syn českého knížete a krále Vratislava II. (viz Vratislav II.) a Adleyty Uherské, dcery uherského krále Ondřeje I..
Na český knížecí stolec Břetislav II. usedá v roce 1092 po smrti knížete a bratra Vratislava II. Konráda I. Brněnského – českým knížetem je Břetislav II. zvolen českými velmoži 14. září roku 1092. Počátek Břetislavovy vlády je spojen s vydáním nařízení, kterým jsou v českých zemích zakázány staré pohanské zvyky – jsou zapovězeny pohřby mimo hřbitovy, oběti duchům, ze země jsou vypovězeni čarodějové, kouzelníci a hadači. V roce 1097 jsou pak ze sázavského kláštera vyhnáni mniši slovanské liturgie, na jejich místo přicházejí benediktini z kláštera břevnovského.
První roky vlády Břetislava II. jsou též roky válek s Polskem, na které Břetislav zaútočí v roce 1093 – v průběhu několikaletých bojů s polským knížetem Vladislavem si pak Břetislav podmaňuje Slezsko.
Co se týče vnitrostátních záležitostí, snaží se kníže Břetislav II. o zrušení tzv. seniorátního (stařešinského) nástupnického zákona (podle kterého má být knížetem zvolen vždy nejstarší žijící člen přemyslovské dynastie) ve prospěch svého mladšího bratra Bořivoje II.
Nakonec se mu podaří dosáhnout toho, že jsou Bořivojovi uděleny římskoněmeckým císařem Jindřichem IV. uděleny v roce 1099 české země v léno, čímž je německým panovníkem de facto uznán za příštího českého panovníka.
Za svého života je kníže Břetislav II. ženatý s Lukartou, dcerou Aschwina z Windberg-Bogenu, s níž má syna Břetislava.
Břetislav II. umírá 22. prosince roku 1100 na následky atentátu, který je na něj spáchán o dva dny dříve, když se vrací z lovu na knížecí dvorec ve Zbečně.