Carl von Linné (23.5.1707 – 10.2.1778): Život a dílo velkého botanika

[adsenseyu1]

Carl von Linné, vědec, švédský botanik a tvůrce botanické taxonomie, přichází na svět 23. května 1707 v Rashultu, 110 kilometrů severovýchodně od Lundu, jako syn luteránského pastora Nilse Ingemarssona.

Po Carlově narození je jeho otec poslán do farnosti ve Stenbrohult, do farnosti, ke které patří velká zahrada. Z luteránského pastora se v ten okamžik stává vášnivý zahradník – vysází spoustu květin a brzy se farní zahrada stane nejkrásnější zahradou v celém kraji – malý Carl se o otcovu zahradu velice zajímá a brzy zná latinské názvy rostlin, které otec pěstuje.

Základní vzdělání získává Carl Linné doma, od domácího učitele, a později ve škole ve Växjö. Škola Linného ale nebaví, propadá z hebrejštiny, řečtiny či teologie, zato v matematice a fyzice je premiantem. Zajímá se velice též o přírodu – Tillandsovu knihu „Květena okolí Abo“(Flora aboenensis) zná zpaměti.

Před dokončením gymnázia, v Linného necelých devatenácti letech, doporučí profesoři gymnázia jeho otci, ať zváží možnost synových dalších studií – prý bude lepší, bude-li Carl dán do učení, na studia se prý nehodí.

Otec se ale, předtím, než rozhodl, poradí se svým přítelem, s lékařem Rothmannem, učitelem fyziky – ten Carlovu otci řekne, že jeho syn je rozhodně nejnadanějším žákem ve fyzice a vezme jej k sobě domů, kde ho pak v ostatních předmětech až do konce gymnázia doučuje.

V roce 1727, ve svých dvaceti letech, vstupuje pak Carl von Linné na univerzitu v Lundu: zde se sbližuje s profesorem Archiaterem Stobaeusem, který mu dává k dispozici celou svoji rozsáhlou vědeckou knihovnu, kde Linné trpělivě a pilně studuje.

V roce 1728 Linné přesidluje do Uppsaly – i zde mu přeje štěstí: ač má zprvu velké finanční potíže, nachází i zde mecenáše. Když totiž jednou sedí v botanické zahradě a popisuje některé rostliny, přistoupí k lavičce, na níž sedí, jakýsi duchovní a ptá se, co Linné píše, co studuje, jak velký má herbář atd. – pak ho pozve k sobě domů, aby mu ukázal svoji sbírku rostlin v herbáři…

Takhle nějak začíná přátelství Carla Linného s profesorem Olofem Celsiem, theologem a vášnivým botanikem. Profesor Celsius, stejně jako předtím profesor Stobaeus, dává Linnému k dispozici svoji vědeckou knihovnu a herbáře ke studiu.

Zatím Linné dále studuje na uppsalské univerzitě – tady je jeho profesorem medicíny Olof Rudbeck (latinsky psaný Olaus Rudbeckius), který Linnému půjčuje knihu „O sexualitě rostlin“ (De sexu plantarum), po jejímž přečtení se Linné začíná intenzívně zabývat touto tematikou – netrvá dlouho a sám napíše malé pojednání, nazvané „O páření a pohlaví rostlin“ (De nuptis et sexu plantarum): po přečtení tohoto spisku pak profesor Rudbeck Linnému navrhuje, ať se ujme veřejných přednášek z botaniky.

Roku 1732, ve svých 25 letech, se Carl von Linné vydává na výzkumnou cestu do Laponska: výsledkem je „Květena Laponska“ (Flora Lapponica).

Touto dobou Linné rozšiřuje své zájmy i na mineralogii, studuje nerosty, fárá do dolů a navštěvuje přednášky na hornické škole v Dalekarlien. Zde se zamilovává do dcery bohatého městského lékaře, Sary Lisy Moreausové, ale její otec nechce dát svolení ke sňatku dříve, než si Linné dokončí doktorát a bude tak mít zajištěnu existenci. Carl Linné tedy odjíždí na univerzitu do holandského Harderwijku, kde v roce 1735 obhajuje svoji práci „O nové hypotéze intermitentní horečky“ (De nova hypothesis febrium intermittentium) a je promován na doktora lékařství.

V Holandsku se Carl von Linné nakonec zdrží celé tři roky a vydává zde svá nejslavnější díla – „Základy botaniky“ (Fundamenta botanica) v roce 1736, „Botanickou knihovnu“ (Bibliotheca botanica) v témže roce, „Cliffordovu zahradu“ (Hortus Cliffordianus) v roce 1737, „Botanickou kritiku“ (Critica botanica), „Třídy neboli čeledě rostlin“ (Classes plantarum) a první vydání „Rostlinných rodů“ (Genera plantarum) – vše též v roce 1737.

Při návratu z Holandska se Linné zastavuje v Paříži, kde se osobně poznává s matematikem a fyzikem René Antoinem Réaumurem, který je mimo jiné specialistou na řasy, tj. skupinu rostlin tehdy ještě málo probádanou. Též Linné navštěvuje v Paříži bratry Jussieuovy a je zde zvolen členem pařížské Akademie.

Po návratu do Švédska se Linné usidluje ve Stockholmu, kde si zařizuje lékařskou ordinaci – stává se lékařem admirality, k čemuž mu dopomáhá jeho tchán (Linné se žení se svojí vyvolenou, Sárou Lisou Moreausovou).

Přestože slaví Carl von Linné velké úspěchy jako lékař, není šťastný, vše ho táhne do přírody, k jeho oblíbenému studiu rostlin. Pak je roku 1739 z Uppsaly do Stockholmu převedena švédská Akademie věd a Linnému je nabídnuto místo prezidenta této společnosti – nabídku přijímá a je zvolen všemi hlasy.

V roce 1741 je Linné jmenován profesorem botaniky na univerzitě v Uppsale. Zde přednáší i předmět s poněkud záhadným názvem materia medica čili nauku o lécích, dietetiku a přírodopis. Dostává titul královského tělesného lékaře, tzv. archiatra. A dále pracuje na svém díle – v roce 1745 připravuje k vydání „Švédskou květenu“ (Flora Sueica), v roce 1746 „Švédskou zvířenu“ (Fauna Sueica) a „Soustavu přírody“ (Systema naturae) – toto dílo pak při svém 10. vydání v roce 1759 naroste do rozsahu 1384 stran…, cizokrajné rostliny Linné popisuje v díle „Ceylonská květena“ (Flora Zeylanica) z roku 1747.

V roce 1751 pak Linné vydává vydává „Botanickou filozofii“ (Philosophia botanica). O dva roky později pak vychází Linného vyčerpávající souhrnné dílo „O rostlinných druzích“ (Species plantarum) – toto dílo, zahrnující rostliny evropské i ostatních kontinentů a ostrovů, pak stále narůstá na obsahu, tak jak přibývá počet rostlin nově objevených zámořskými cestovateli a botaniky. Na konci Linného zivota obsahuje toto dílo již kolem jednoho sta tisíc rostlinných druhů…

Ve věku padesáti let je Linné povýšen do šlechtického stavu – o několik roků později pak kupuje panství Hammarby, jihovýchodně od Uppsaly a tráví zde letní prázdniny v posledním období svého života, v letech 1764-1778. V těchto letech též z funkce profesora botaniky na univerzitě v Uppsale vede uppsalskou univerzitní zahradu, jejíž soupis již v roce 1748 vykazuje na 1100 cizokrajných druhů rostlin.

10. února roku 1778, ve svých 71 letech, pak Carl von Linné, jeden z největších a nejproslulejších botaniků své doby, umírá.

[adsenseyu2]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.