Günter Grass vždy ovládal umění šoku. Šokoval svou tvorbou, jeho slavný Plechový bubínek, příběh skřeta jménem Oskar Matzerath, je jednou z nejzásadnějších beletristických knih, které na evropském kontinentu po druhé světové válce vznikly (poprvé byl Plechový bubínek vydán v roce 1959), šokoval svým přiznáním k příslušnosti k nacistickým Waffen-SS v autobiografii Při loupání cibule (2005).
Na začátku dubna Günter Grass, ve svých necelých pětaosmdesáti letech stále literárně i společensky činný, vyvolal další velký šok, když se otevřeně postavil proti Izraeli. Celou aféru spustila Grassova báseň „Co je zapotřebí říci“, kterou Günter Grass zaslal deníkům Süddeutsche Zeitung, La Repubblica a El País. V básni Grass obvinil Izrael z údajného jaderného zbrojení a říká, že Izrael je hrozbou pro světový mír. Pokud prý zaútočí na Írán, může vše rychle vyústit ve třetí světovou válku.
V Německu Grassova slova způsobila velké pozdvižení, mnohá německá média se vyjádřila v tom smyslu, že báseň nelze označit jinak než za „nenávistný a antisemitský pamflet“. Stejně se vyjadřují i německé židovské kruhy.
Na jednu stranu Günter Grass srovnává nesrovnatelné, když na roveň pokládá demokratický režim státu Izrael a autoritářský režim v Teheránu, na druhou stranu má ale pravdu, že situace na Blízkém východě je velice výbušná a preventivní útok Izraele na Írán by mohl skutečně vést k vypuknutí třetí světové války.
Od věci není ani Grassovo podivení se nad tím, že Německo dodává Izraeli jaderné ponorky a že se zároveň, ač stálo za rozpoutáním poslední světové války, v současnosti stává třetím největším vývozcem zbraní na světě.
Günter Grass tak jako mnohokrát ťal do živého a dostál tak své pověsti nesmlouvavého kritika společenských nešvarů.