Františka (Fráňa) Zemínová, česká politička, dlouholetá členka České strany národně socialistické a jedna z obětí vykonstruovaného procesu s M. Horákovou (viz Horáková, Milada), přichází na svět 15. srpna roku 1882 v Dolních Chvatlinách (okr. Kolín) v rodině rolníka.
V mládí Františka Zemínová pracuje jako účetní v knihkupectví, jako patnáctiletá vstupuje do národně sociální strany (1897, tedy v roce založení strany) – ve straně se věnuje především problematice ženských práv, je spoluzakladatelkou Výboru pro volební právo žen, kromě toho spoluzakládá mnoho dalších ženských spolků a organizací.
V době bojů první světové války je Frantičška Zemínová aktivní účastnicí domácího protirakouského odboje, podílí se na organizování tzv. „hladových“ demonstrací žen.
Po skončení první světové války a vyhlášení samostatnosti Československa zastupuje Zemínová v letech 1918-20 národně sociální stranu v revolučním Národním shromáždění, v letech 1920-39 je národně socialistickou poslankyní československého parlamentu.
V letech 1918-38 je Františka Zemínová zároveň místopředsedkyní své strany, tj. Čs. strany národně socialistické a předsedkyní stranického ženského ústředí.
Po podepsání Mnichovské dohody, kdy se národně socialistická strana (stejně jako strany ostatní) stávají v listopadu roku 1938 součástí Strany národní jednoty, odchází Františka Zemínová do ústraní.
V době druhé světové války se Františka Zemínová aktivně účastní protiněmeckého odboje a v roce 1944 spoluzakládá ilegální Revoluční výkonný výbor národně socialistické strany – po skončení války, v roce 1945, a obnově Čs. národně socialistické strany, se Zemínová stává opět její místopředsedkyní.
V říjnu roku 1945 se Františka Zemínová za národní socialisty vrací jako poslankyně do (prozatímního ) československého parlamentu. V parlamentních volbách v roce 1946 pak Zemínová svůj poslanecký mandát obhájí.
Jako poslankyně i jako občanka vystupuje Františka Zemínová po roce 1945 rázně proti politickým praktikám komunistické strany a jejích představitelů – po komunistickém převratu v únoru 1948 pak Zemínová podává na svůj post demisi a odchází z politického života.
Na podzim roku 1949 je Františka Zemínová na základě vykonstruovaných obvinění (je viněna z protistátní činnosti, z organizování teroristických skupin a z navazování kontaktů se zahraničím) zatčena a v procesu s dr. M. Horákovou, Z. Kalandrou (viz Kalandra, Záviš) a dalšími odsouzena (v roce 1950) ke 20 letům vězení.
Propuštěna je na základě prezidentské amnestie A. Novotného (viz Novotný, Antonín) v roce 1960. Františka Zemínová umírá 26. září roku 1962 ve Velichovkách poblíž Náchoda.