Hannibal, kartaginský vojevůdce a politik, muž, jenž bývá pro své vojenské schopnosti zván „otcem vojenské strategie“ přichází na svět někdy v letech 247 nebo 246 př. n. l. v Kartágu ve šlechtické rodině Hamilcara Barcy.
Svého otce pak jako malý chlapec doprovází v době první punské války (264-241 př. n. l.) do Španělska, kde probíhají boje s Římany. Předpokládá se, že během tohoto, pro Kartágince neúspěšného, tažení, Hannibal přísahá otci, že bude navždy nenávidět Řím a slibuje, že zasvětí svůj život boji s jeho Impériem. V roce 221 př. n. l. má Hannibal, vůdce protiřímské strany v Kartágu, nyní šestadvacetiletý, první příležitost svoji přísahu a svůj slib splnit – po smrti švagra se stává velitelem kartáginských vojenských sil v Hispánii, na Iberském poloostrově.
Během dvou let pak Hannibal pokoří se svým vojskem celé Španělsko, přičemž svými výboji, hlavně pak dobytím města Sagnuntum v roce 219 př. n. l., poruší římsko-kartaginské mírové smlouvy. To má za následek to, že Řím žádá po Kartágu Hannibalovo vydání – odmítnutí znamená vyhlášení války, v roce 218 př. n. l. začíná druhá punská válka.
Hannibal ale odmítne podvolit se římské taktice, nehodlá se bránit útoků římských vojsk – rozhodne se přenést válku na území nepřítele: v září roku 218 př. n. l. se vydává s armádou padesáti tisíc mužů a asi čtyřiceti slonů na pochod, který ho pak proslaví navěky – z Hispánie míří přes Pyreneje a Alpy do Itálie.
Po impozantní patnáctidenní cestě pak Hannibal poráží nepřipravené římské vojsko v bitvě u Trebie a obsazuje severní Itálii.
Během následujícího roku, roku 217 př. n. l., Hannibal, k němuž se přidávají Galové, tradiční nepřátelé Římanů, postupuje stále více na jih – poráží Římany, vedené konzulem Gaiem Flaminiem, u jezera Trasimento a zpustoší Campanii.
V roce 216 př. n. l. pak Hannibal uštědřuje římskému vojsku jednu z jeho největších porážek u Cannae (Kann) na řece Aufidus. Zde Hannibal využije pohyblivosti svého lepšího jezdectva a obklíčí střed římské obrany, kterou poté zcela zničí – na bitevním poli zůstává přibližně padesát tisíc mrtvých Římanů, Hannibalovy ztráty jsou přibližně sedmitisícové.
Pro Hannibala se po této vítězné bitvě otevírá cesta jak na Řím, tak na Neapol, ale jeho postup již není tak rychlý jako dosud – vojsko je unaveno a oslabeno dosavadními boji a posily z Kartága, ač o ně Hannibal žádá, nepřicházejí. V letech 215 až 211 př. n. l. pak přicházejí první Hannibalovi neúspěchy, mnoho důležitých měst římského impéria se jeho útoku ubrání.
Hannibal proto požádá svého mladšího bratra Hasdrubala, velitele kartáginských vojsk ve Španělsku, aby mu pomohl. Hasdrubal se rozhodne bratrovi vyhovět a vydává se mu na pomoc. Trasa jeho výpravy je ale prozrazena a Hasdrubal je se svojí armádou Římany v čele s Claudiem Nerem na řece Metauru v roce 207 př. n. l. přepaden a poražen – Římané pak pošlou jeho znetvořenou hlavu Hannibalovi jako symbol svého vítězství.
Hannibal se ale nevzdává a bojuje dál, a to až do chvíle, kdy římský vojevůdce Scipio Africanus v roce 204 př. n. l. napadne Kartágo – tehdy Hannibal opouští Itálii a spěchá rodnému městu na pomoc.
Roku 202 př. n. l., v březnu, se pak Hannibal se Scipiem střetávají v bitvě u Zamy – poraženým je Hannibal. Tato bitva je pak poslední bitvou druhé punské války, v roce 201 př. n. l. jsou mezi Kartágem a Římem uzavřeny mírové smlouvy.
Po skončení války je Hannibal pro římskou říši nedůvěryhodným partnerem, zvláště když vyjde najevo, že se neustále snaží zosnovat a vyprovokovat nové boje s Římany. V roce 196 př. n. l. je proto Hannibal z Kartága na žádost Říma vypovězen do Sýrie, kde pak vůči Římanům zorganizuje neúspěšné povstání.
Po tomto neúspěchu prchá Hannibal na sever Malé Asie, do Bithýnie a zde pak roku 183 př. n. l. dává přednost dobrovolné smrti jedem, než aby riskoval, že jej římská vojska, expandující v této oblasti, jako úhlavního nepřítele Říma zajmou.