Ivan Hlinka, český hokejista (střední útočník) a klubový a reprezentační trenér, jedna z nejslavnějších osobností českého (a československého) hokeje vůbec, trojnásobný mistr světa a trenér vítězného týmu z olympijských her v japonském Naganu v roce 1998, přichází na svět 26. ledna roku 1950 v Mostě v rodině funkcionáře komunistické strany (a hokejového funkcionáře v litvínovském klubu).
Hokeji se Hlinka věnuje již od mládí (začíná hrát ve svých šesti letech za mládežnické týmy v Litvínově), jeho výrazný talent se pak prosadí, když je Hlinkovi šestnáct let – právě v tomto věku Ivan Hlinka poprvé nastupuje v československé hokejové lize za tým Litvínova. Vedle hokeje absolvuje Hlinka střední průmyslovou školu, poté absolvuje pražskou Vysokou školu ekonomickou, je i absolventem trenérství na FTVS.
Jako dvacetiletý se Ivan Hlinka stává kapitánem litvínovského týmu, ve stejném věku pak poprvé Hlinka hraje i za reprezentační tým – s československým národním týmem Ivan Hlinka získá jako hráč tři tituly mistra světa (v Praze 1972, v Katovicích 1976 a ve Vídni 1977), přičemž se zúčastní celkem jedenácti turnajů mistrovství světa a dvou turnajů olympijských (v Sapporu 1972, kde získává s týmem bronzové medaile, a v Innsbrucku 1976, kde jsou českoslovenští hokejisté stříbrní).
Hlinkova střelecká bilance je přitom obdivuhodná, při 256 reprezentačních startech zaznamená celkem 132 gólů (v domácí, československé lize pak Hlinka odehraje 544 zápasů, v nichž zaznamená 347 gólů). V letech 1977-80 je Ivan Hlinka kapitánem reprezentace, v roce 1978 pak Hlinka získává Zlatou hokejku.
V roce 1981 odchází Ivan Hlinka (společně se svým spoluhráčem z reprezentace J. Bublou) do zámořské NHL – oba se stávají jedněmi z prvním československých hráčů, kteří hrají v této hokejové soutěži legálně, s dovolením československých úřadů (do té doby se v soutěži objevují v naprosté většině českoslovenští emigranti).
V NHL působí Ivan Hlinka za tým Vancouver Canucks (v letech 1981-83), po návratu do Evropy pak Hlinka působí ve švýcarském týmu EV Zug (1983-85). Po návratu do Československa pak začíná Ivan Hlinka působit jako trenér, a to nejprve ve „svém“ Litvínově, později trénuje německý Freiburg.
K české (již ne československé) reprezentaci Ivan Hlinka (jako trenér) přichází poprvé v roce 1991, kdy český tým pod jeho vedením získává bronzové medaile na olympijských hrách a na mistrovství světa ve stejném a následujícím roce. Od reprezentace pak Hlinka odchází po mistrovství světa v Itálii v roce 1994, kde český tým skončí na sedmém místě (nejhorší umístění v historii).
Zanedlouho (v roce 1997) se ale Ivan Hlinka k reprezentaci vrací a ve stejném roce získává jím vedený tým bronzové medaile na mistrovství světa v Německu.
Vrchol Hlinkovi trenérské kariéry přichází o rok později, v roce 1998, kdy jím vedený hokejový tým České republiky získá na olympijských hrách v japonském Naganu historicky první zlaté medaile pro Českou republiku – o rok později pak Hlinkou vedená reprezentace vítězí na mistrovství světa.
V roce 2000 pak Ivan Hlinka odchází podruhé do NHL, tentokrát jako trenér – jako hlavního kouče jej angažuje tým Pittsburgh Penguins- v týmu Hlinka vydrží jednu sezónu, v roce 2001 se po nepříliš vydařeném angažmá vrací do Evropy.
V letech 2001-2002 působí Ivan Hlinka jako generální manažer české hokejové reprezentace, připravující se na olympijské hry v Salt Lake City v roce 2002, poté Ivan Hlinka nastupuje jako trenér k ruskému týmu Avantgard Omsk, kde trénuje jednu sezónu.
V roce 2002 je Ivan Hlinka uveden do Síně slávy IIHF, v roce 2004 je pak zvolen Hokejovou legendou České republiky, v hlasování o domácího hokejistu století končí Hlinka pátý.
V roce 2004 je Ivan Hlinka potřetí jmenován jako trenér k českému reprezentačnímu týmu – během příprav na Světový pohár 2004 pak Ivan Hlinka náhle tragicky (na následky autonehody) umírá – český hokej ztrácí jednu ze svých největších osobností.