János Kádár, maďarský komunistický politik a dlouholetý první tajemník Maďarské socialistické dělnické strany (v letech 1956-88), muž, který stojí za likvidací maďarského lidového povstání v roce 1956, přichází na svět 26. května roku 1912 v Kapoly.
Již od mládí, kdy pracuje jako kovodělník, se Kádár zapojuje do maďarských komunistických organizací, resp. do marxistického (viz Marx, Karel) mládežnického hnutí – v roce 1932 pak vstupuje do tehdy ilegální maďarské komunistické strany: za svoji politickou činnost je ve třicátých letech několikrát vězněn.
V roce 1942, v době druhé světové války, se János Kádár stává členem ústředního výboru komunistické strany a v roce 1943 pak jejím prvním tajemníkem.
V roce 1944 Kádára zatýká gestapo – Kádárovi se ale daří uprchnout.
Po skončení druhé světové války se János Kádár stává jednou z ústředních postav komunistického převzetí moci v Maďarsku – od roku 1948 zastává funkci náměstka generálního tajemníka komunistické strany. V roce 1949 pak János Kádár vstupuje do vlády a stává se ministrem vnitra – v této funkci se významně podílí na vzniku a výstavbě komunistické policie.
Za Rákosiho stalinistického (viz Stalin, Josif Vissarionovič) režimu je pak János Kádár obviněn z titoismu a zatčen – v letech 1951-54 je pak Kádár vězněn.
Po pádu Rákosiho, kdy se v Maďarsku začínají množit protikomunistické demonstrace (velkou studentskou demonstraci 23. října 1956 podpoří i vojáci maďarské armády), se dostává János Kádár do čela komunistické strany ( po potlačení reformistů přejmenované na Maďarskou socialistickou dělnickou stranu) a vytváří s I. Nagym koaliční vládu, jejímž předsedou je Nagy – poté, co tato vláda přistoupí na mnoho požadavků demonstrujících (např. požadavek povolení činnosti nekomunistických stran, vystoupení Maďarska z Varšavské smlouvy atd.) pak János Kádár vládu opouští a odchází do východního Maďarska, kde sestavuje novou, kolaborantskou „dělnicko-rolnickou“ vládu, s níž se pak vrací s podporou sovětských tanků vrací do Budapešti. Ozbrojený odpor nagyovských reformistů je pak během tří dnů zlomen (v bojích zemře asi 25000 Maďarů a 7000 sovětských vojáků).
Po uchopení moci János Kádár, řízený přímo moskevskými politiky, rozpoutává teror – I. Nagy je uvězněn a popraven, dalších dvacet tisíc reformistů je uvězněno, nad dalšími je vyneseno asi 2000 rozsudků smrti, přibližně 200 tisíc Maďarů odchází do exilu…
Po uklidnění vnitropolitické situace v Maďarsku se János Kádár stává symbolem tzv. kádárizace, tedy postupné, a mnohdy i úspěšné snahy o decentralizaci řízení ekonomiky a liberalizaci režimu (tzv. „gulášový socialismus„).
Těmito svými „reformami“ pak János Kádár v osmdesátých letech vyvolává, patrně nechtěně, obrodné procesy v maďarské společnosti, procesy, které pak vedou k pokojnému přechodu Maďarska od socialismu k demokratickému zřízení.
V roce 1988 János Kádár již nedokáže čelit reformním silám v Maďarské socialistické dělnické straně a je odvolán ze svých vedoucích postů – 6. července roku 1989 pak János Kádár v Budapešti umírá, tři měsíce po jeho smrti je v Maďarsku obnoven pluralitní demokratický systém.