Haile Selassie I. (též Hajle Sillase), poslední etiopský císař, přichází na svět jako Tafari Makonnen 23. července roku 1892 v Ejersa Goro v Etiopii v rodině guvernéra provincie Harar.
Jako dvouletému Makonnenovi umírá matka, v mládí pak absolvuje soukromé vzdělání v Etiopii. V letech 1906-1916 působí Makonnen jako guvernér provincie Harar. V roce 1911 se Makonnen žení s Wayzaro Etega Menen, dcerou císaře Menelika II. (viz Menelik II.), od této chvíle pak užívá titul Ras (vznešený), jeho jméno tedy zní Ras Tafari Makonnen.
V roce 1917 je Ras Tafari Makonnen jmenován následníkem etiopského trůnu a regentem, zároveň zastává post předsedy vlády a ministra zahraničních věcí. V roce 1923 se Ras Tafari Makonnen zasluhuje rozhodující měrou o přijetí Etiopie do Ligy národů.
V roce 1928 je pak Ras Tafari Makonnen jmenován něgušem (králem), o dva roky později, v roce 1930, 2. listopadu, je pak po smrti císařovny Zaudity korunován etiopským císařem a přijímá jméno Haile Selassie I. (v překladu „Síla svaté trojice“).
V roce 1931 pak Haile Salessie I. dává popud k uzákonění první etiopské ústavy, ve stejném roce je založena etiopské centrální banka a ustanovena etiopské měna. Kromě toho císař buduje funkční státní aparát, vzdělávací systém a věnuje se též rozvoji hospodářské infrastruktury Etiopie.
V letech 1936-41, v době italské okupace Etiopie, pak císař Haile Salessie I. žije do roku 1940 ve Velké Británie, odkud řídí protiitalský odboj – v roce 1940 pak císař přichází do Chartúmu, kde se staví do čela osvobozeneckých vojsk, s kterými se o rok později, v roce 1941, vrací zpět do Etiopie. Zároveň se Haile Selassie vrací zpět na etiopský císařský trůn, přičemž plnou kontrolu nad svým panstvím získává v roce 1942.
V roce 1952 připojuje Haile Selassie I. k Etiopii bývalou italskou kolonii Eritreu, v roce 1960, v době, kdy je v zahraničí, pak proběhne neúspěšný pokus o jeho svržení.
V roce 1963 se Haile Salessie I. významně spolupodílí na vzniku Organizace africké jednoty v etiopské Addis Abebě – jako vlivný regionální politik se pak zaslouží o rozvoj mírových vztahů mezi nově vznikajícími africkými státy. Zároveň je etiopský císař čelným představitelem Hnutí nezúčastněných zemí.
V oblasti domácí politiky Haile Salessie I. již tak úspěšný není – jeho konzervativně laděná politika (navazující na politiku Menelika II.), jen lehce rozrušovaná dílčími politickými a hospodářskými reformami, vede k bídě a zaostalosti Etiopie a je příčinou vojenského převratu, kterým je císař Haile Salessie I. v roce 1974 svržen.
Po svém svržení je císař Haile Salessie I. internován ve svém paláci, kde pak 27. srpna roku 1975 umírá v Addis Abebě (oficiálně na následky operace prostaty, neoficiálně se soudí, že byl uškrcen) a jeho ostatky jsou provizorně pohřbeny pod císařským palácem – teprve v devadesátých letech 20. století je pak císař Haile Salessie I. oficiálně pohřben.