Když se v severních Čechách řekne Johann Liebieg, mnohým se hned vybaví Liberec – město, které v 19. století rostlo spolu s textilem. A tím s pádem i mužem, jehož životopis je tématem tohoto článku. Johann Liebieg (později Johann Freiherr von Liebieg) se narodil 7. června 1802 v Broumově (německy Braunau) a zemřel 16. července 1870 ve Smiřicích (Smiřitz).
Do Liberce (tehdy Reichenberg) se dostal už jako mladík – prameny popisují, že začínal skromně jako tkalec, pomocník a obchodník „od dveří ke dveřím“, který se tak naučil podle poptávky i nálady doby reagovat na potřeby trhu a růst i v době, kdy konkurence ztrácela dech. Právě v tomhle období se z jeho malé dílenské výroby postupně stává podnik s ambicí zásobovat tkaninami široký region a později i zahraničí. Moderně řečeno – Johann Liebieg nečekal na ideální podmínky, ale vytvářel je.
Liebiegovo jméno je spojené s prudkým rozvojem textilní výroby na Liberecku a s budováním velkých průmyslových provozů. Byl to právě on, kdo pomohl proměnit okolí Liberce v jeden z výrazných průmyslových uzlů tehdejší habsburské monarchie – a zároveň dokázal chytře rozšířit svoje podnikatelské aktivity i mimo samotnou výrobu (investice, infrastruktura, obchodní zázemí). V druhé polovině 60. let 19. století byl povýšen do šlechtického stavu a roku 1868 se uvádí jako svobodný pán (Freiherr).
Jeho „podnikatelský portrét“ ale není jen o továrních komínech. Část pramenů zdůrazňuje i sociální rozměr průmyslového paternalismu 19. století – tedy snahu (často zároveň pragmatickou i reputační) stabilizovat pracovní sílu prostřednictvím dostupného bydlení pro zaměstnance či péče o veřejně prospěšné projekty. U Liebiega tak vedle expanze výroby výrazně rezonuje i téma péče o zaměstnance a místní komunitu, které se v regionálních textech připomíná dodnes.
Soukromý život? V roce 1832 se oženil s Marií Terezií Münzbergovou (1810–1848), dcerou lnářského továrníka. Manželství přineslo početnou rodinu, páru se narodilo celkem 11 dětí, čtyři synové a sedm dcer. Nejčastěji bývají zmiňováni synové Johann (pokračoval v textilním podnikání), Heinrich (spojený se sběratelstvím a mecenášstvím) či Theodor (také se etabloval v textilní sféře), a z dcer například Marie Pauline, spojovaná s charitativní činností.
Ať už se na Liebiega díváme optikou průmyslového rozmachu, nebo regionální paměti, jeho stopa, stopa slavného „soukenického barona“ je čitelná i dnes.