Josef Bohuslav Foerster. Na předělu české klasiky a moderny

Josef Bohuslav Foerster, český hudební skladatel, hudební pedagog a spisovatel, autor, jenž svým dílem tvoří jakýsi mezistupeň mezi skladatelským uměním českých klasiků (Z. Fibich {viz Fibich, Zdeněk}, B. Smetana či A. Dvořák) a moderní českou vážnou hudbou 20. století (např. Janáček {viz Janáček, Leoš}, Novák aj.), přichází na svět 30. prosince roku 1859 v Praze v rodině profesora hudební konzervatoře a vynikajícího varhaníka.

V mládí Foerster studuje gymnázium, po maturitě pak, v souladu s otcovým přáním, který nechce, aby se syn věnoval hudbě jako profesi, začíná studovat na pražské technice chemii – nicméně, již po roce školu opouští a začíná studovat varhanickou školu, kterou nakonec absolvuje u Z. Skuherského. Po studiích pak Josef Bohuslav Foerster působí v letech 1882-88 jako varhaník v pražském kostele sv. Vojtěcha, poté je ředitelem kůru v chrámu Panny Marie Sněžné (1889-92).

Od roku 1893 pak J. B. Foerster působí v německém Hamburku (jako profesor tamní konzervatoře), kam odjíždí se svojí manželkou Bertou, která (je sopranistkou) získává v Hamburku angažmá – mimo svoji vlast pak Foerster bude pracovat a žít až do roku 1918: v Hamburku setrvá do roku 1903, poté pak působí až do roku 1918 (opět jako profesor na konzervatoři) ve Vídni, kam opět následuje svoji manželku.

V roce 1918, po skončení první světové války a po vzniku samostatného Československa, se Josef Bohuslav Foerster vrací do Čech – po svém návratu se pak stává profesorem skladby na mistrovské škole pražské konzervatoře (do roku 1931), v letech 1931-39 je pak prezidentem České akademie věd a umění. V letech 1932-36 Foerster zároveň působí jako lektor hudby na pražské Karlově univerzitě.

Foerster-skladatel je tvůrcem díla, které, jak již bylo zmíněno, tvoří přechod mezi českými klasiky 19. století a českou modernou století dvacátého – Foersterovo dílo je dílem, vycházejícím z tradic romantismu a vyhýbající se všem, byť jen náznakům, módnosti či experimentu – zároveň je Foersterovu dílu vlastní hluboký, filosofující zájem o člověka a jeho psýché, o jeho city a jejich prožívání.

Základem díla J. B. Foerstera jsou především jeho vokální sborové skladby – Foerster je autorem více než stovky mužských sborů (především na básně J. V. Sládka), které jsou dodnes živou součástí repertoáru mnoha pěveckých těles – jen namátkou, Foerster je autorem sborů „Česká píseň“, „Oráč“, „Velké, širé, rodné lány“, „Píseň lidu“ či „Svatý Václave!“.

Kromě sborů je Josef Bohuslav Foerster autorem i mnoha výtečných romantických písní a písňových cyklů, např. cyklů „Láska“, „Noční violy“ či „Milostné písně“.

Dále je Josef Bohuslav Foerster autorem pěti symfonií – d moll (1890), F dur (1894), d moll „Život“ (1898), c moll „Velká noc“ (1905) – je považována za Foersterovu symfonii nejsilnější, a d moll (1929).

PŘEČTĚTE SI TAKÉ  Boris Carloff. Hudebník, producent, zpěvák

Josef Bohuslav Foerster se věnuje i opeře – je autorem šesti oper: první je opera „Debora“ (1893), druhou „Eva“ (1899), Foersterova dnes nejpopulárnější opera, napsaná na námět spisovatelky G. Preissové a zabývající se sociální problematikou venkovského lidu, třetí je pak komická opera „Jessika“ (1905), čerpající z „Kupce benátského“ W. Shakespeara. Dalšími třemi Foersterovými operami jsou opery „Nepřemožení“ (1918), „Srdce“ (1923) a „Bloud“ (1936), filosofující dílo podle námětu ruského spisovatele L. N. Tolstého.

Z další tvorby J. B. Foerstera je třeba zmínit jeho tvorbu komorní – Foerster je autorem několika klavírních poetických cyklů (např. „Erotovy masky“ či „Snění“), čtyř smyčcových kvartetů, píše i tři klavírní tria a mnohá melodramata, je autorem i hudby scénické.

Dále je Foerster autorem dvou houslových a jednoho violoncellového koncertu, symfonických básní ( „Legenda o štěstí“, „Jaro a touha“), programních svit („Cyrano z Bergeracu“ ), nelze opomenout ani jeho skladby duchovní, především pak monumentálně působící kantátu „Stabat mater“.

Josef Bohuslav Foerster se ale nevěnuje pouze hudbě, je činný i jako literát – je autorem řady kritických statí a článků, kromě toho vydává autobiografické prózy „Poutník“, „Poutník v cizině“ a „Poutník v Hamburku“, z pod jeho pera vzejde i kniha esejů „Sůl života“.

Josef Bohuslav Foerster, dnes poněkud zapomenutý a nedoceněný český hudební skladatel, umírá 29. května roku 1951 v Praze.