Karel Hlaváček, český básník a výtvarník, významný představitel české literární dekadence a symbolismu, přichází na svět 29. srpna roku 1874 v pražské Libni v dělnické rodině.
V mládí Hlaváček vystuduje reálné gymnázium, poté dva roky studuje filozofii – též se pokouší o přijetí na uměleckoprůmyslovou školu, ale není přijat.
Po celý svůj krátký život je Karel Hlaváček velmi aktivním členem Sokola, zároveň ale žije v chudobě, ve velmi stísněných podmínkách, bez stálého zaměstnání.
Literární dílo (či přesněji básnické dílo) Hlaváčkovo je, ač rozsahem poměrně skrovné, svým významem jedním z nejpřínosnějších básnických počinů devadesátých let 19. století – často je označováno za nejčistší projev české dekadence, Karel Hlaváček sám je někdy označován jako „Karel Hynek Mácha devadesátých let 19. století„. Jako významný představitel českého symbolismu a dekadence Hlaváček spolupracuje s časopisem Moderní revue.
Karel Hlaváček svojí poezií velice jímavě dokáže vyslovit melancholické nálady raněného lidského individua a jeho stesk po neuskutečněném a neuskutečnitelném – jeho lyrika teskných nálad, zmaru a smrti je pak nejvíce zřetelná v jeho básnické sbírce „Pozdě k ránu“ z roku 1896: některé básně této sbírky mají charakter čehosi až neskutečného (symbolistního), berou na sebe podobu horečnatých představ, nezávislých na skutečnosti.
Básník Karel Hlaváček se celý život cítí společenským vyděděncem, nenachází, a snad ani nechce nalézt, ve společnosti své místo – z tohoto pocitu vyděděnosti, vykořeněnosti, pak roste Hlaváčkova individuální společenská vzpoura, která pak vrcholí v jeho básnické sbírce „Mstivá kantiléna“ z roku 1898 – v básních této sbírky Hlaváček mistrným způsobem vyjadřuje deziluzi z marné vzpoury jedince, společenského vyděděnce, proti společenskému establishmentu; tichá lyričnost veršů pak na čtenáře působí zvláštním, podmanivým kouzlem.
Až po Hlaváčkově smrti, v roce 1934, vychází pak jeho básnická sbírka „Žalmy“ (tato sbírka je nedokončená), v nichž je již patrný Hlaváčkův odklon od symbolismu, odklon, k němuž začíná docházet v posledním období jeho tvorby.
15. června roku 1898 Karel Hlaváček v Praze předčasně umírá – příčinou smrti je tuberkulóza.