2. ledna 1492 se uzavřela kapitola téměř osmisetleté přítomnosti muslimů na Pyrenejském poloostrově. V ten den poslední maurský vládce Granady Muhammad XII., známý také jako Boabdil, předal klíče od svého milovaného města španělskému královskému páru, Isabelě Kastilské a Ferdinandovi Aragonskému. Tento okamžik dal vzniknout jedné z nejdojemnějších legend evropské historie, byť dnes už poněkud zapomenuté – legendě o Boabdilových slzách.
Na úvod trocha historických souvislostí aneb Granada jako poslední bašta Al-Andalusu
V době Muhammada XII. byla Granada posledním maurským královstvím na Pyrenejském poloostrově. Po staletích soužití muslimů, křesťanů a Židů v oblasti známé jako Al-Andalus začala reconquista – období bojů křesťanských království na území dnešního Španělska za znovuovládnutí území, na kterých dlouhá staletí vládli Maurové (muslimové). Obléháním Granady v roce 1491 reconquista vyvrcholila.
Muhammad XII., dvaadvacátý a poslední granadský vládce, který vládl od roku 1482, čelil v posledním roce svého panování tlakům křesťanských vojsk, oslabovaly jej ale i vnitřní rozbroje mezi muslimy. Když byla Granada v říjnu 1491 obklíčena obrovskou armádou katolických králů, Boabdil po dlouhých vyjednáváních souhlasil s kapitulací. Dohoda zajišťovala obyvatelům Granady náboženskou svobodu, Muhammadovi XII. pak bezpečný odchod a exil.
Nakonec 2. ledna 1492 předal Boabdil klíče od města Isabeliným a Ferdinandovým jednotkám. Muslimská nadvláda ve Španělsku definitivně skončila, začala doba katolického sjednocení Pyrenejského ostrova pod vládou Isabely a Ferdinanda.
A co ona zmíněná legenda o slzách Boabdilových?
Podle ní se Muhammad XII., doprovázený svou rodinou, zastavil po předání města katolíkům na vyvýšenině zvané Suspiro del Moro („Vzdech Maura“), aby naposledy pohlédl na Granadu. Pohled na město, proslulé nádherným palácem Alhambra, který byl pýchou maurské kultury, ho prý přemohl.
Boabdil s pohledem upřeným na své ztracené království začal plakat. V tu chvíli k němu údajně přistoupila jeho matka, královna Aixa al-Horra, a řekla památná slova: „Nyní pláčeš jako žena nad tím, co jsi nedokázal ubránit jako muž.“
Osud Muhammada XII. po pádu Granady
Po kapitulaci Granady odešel do exilu, dostal provincie Laujar de Andarax, Las Alpujarras a hory mezi Sierra Nevada a Středozemním mořem. Už na podzim roku 1493 nově nabyté državy ale opustil a s tisícovkou dvořanů se vydal se do severní Afriky. Tady pak strávil zbytek života na území dnešního Maroka, kde zemřel kolem roku 1533. Poslední vládce Granady dožil v zapomnění, daleko od svého milovaného města.