Leif Eriksson, někdy nazývaný Leif Šťastný, byl norský Viking, objevitel a mořeplavec, který se kolem roku 1000 n. l. dostal na pobřeží dnešní Kanady a stal se tak patrně prvním Evropanem, který kdy stanul na americkém kontinentu. Svou výpravou přes Atlantik do Nového světa předběhla Kryštofa Kolumba o téměř 500 let – přesto se v dějepise neučíme jako o objeviteli Ameriky o něm, ale o legendárním mořeplavci z Janova.
Rodinné kořeny a výchova ve vikinském duchu
Leif Eriksson se narodil někdy mezi lety 970 a 980 n. l. na Islandu, jeho dětství je ale spjato s jinou zemí na severu – s Grónskem, kde jeho otec, slavný vikingský vůdce Erik Rudý, založil kolonii. Erik sám o sobě byl i na svoji dobu poněkud bouřlivou postavou – kvůli vraždě byl vyhoštěn z Norska, poté přesídlil na Island, a když byl vykázán i odtamtud, osídlil Grónsko. Leif Eriksson tak vyrůstal ve světě, kde mořeplavba, objevování a boj byly běžnou součástí života.
Cesta do Norska a přijetí křesťanství
Kolem roku 999 n. l. se již dospělý Leif Eriksson vydal na plavbu do Norska, kde se dostal ke královskému dvoru Olafa Tryggvasona. Tento norský král byl zapáleným křesťanem a Leifovi nabídl svoji podporu výměnou za přijetí nové víry. Leif se nechal pokřtít a při návratu do Grónska měl za úkol šířit křesťanství mezi svými lidmi.
Objev Ameriky – Vinland, země vína
Podle starých vikinských ság se Leif Eriksson dozvěděl od jistého islandského mořeplavce jménem Bjarni Herjólfsson, že daleko na západě je neznámá země – zahnala jej tam bouře, které v severním Atlantiku bývají časté, nevyzpytatelné a kruté. Leif se rozhodl neznámou oblast prozkoumat a někdy kolem roku 1000 n. l. vyrazil s posádkou čítající přibližně 35 mužů na svou nejslavnější výpravu.
Po několika dnech plavby mořeplavci narazili na nehostinnou skalnatou oblast, kterou nazval Helluland (dnes patrně Baffinův ostrov). Pak pokračovali dál na jih a dorazili do lesnatější země, kterou pojmenovali Markland (dnes pravděpodobně Labrador). Nakonec dopluli do úrodné země s mírným podnebím, kde našli divoké hrozny a hojnou zvěř. Tento kraj nazvali Vinland – „Země vína“. Dnes se historici domnívají, že se jednalo o oblast Newfoundlandu v Kanadě.
Setkání s domorodci a marné snahy o kolonizaci
Leif a jeho lidé se na Vinlandu pokusili založit osadu, jejich snaha ale neměla dlouhého trvání. Neshody s původními obyvateli, které nazývali Skraelingové (pravděpodobně Inuité nebo Algonkinové) znamenaly, že se Vikingové museli stáhnout.
Pozdější život a vliv na historii
Po návratu do Grónska se Leif stal po smrti otce vůdcem kolonie, ve které vyrůstal. Některé prameny tvrdí, že se nakonec přestěhoval do Norska, jiné naznačují, že zůstal v Grónsku až do smrti. Přesné datum jeho úmrtí není známo, ale odhaduje se na mezi lety 1020 a 1030 n. l.
Leifova výprava, která znamenala objev amerického kontinentu Evropany, byl na dlouhá staletí zapomenut, až v 19. století se znovu dostal do povědomí, když historici začali zkoumat vikinské ságy. V roce 1960 byla na Newfoundlandu objevena vikinská osada L’Anse aux Meadows, která potvrdila, že Vikingové skutečně přistáli v Americe dávno před Kolumbem.
Dědictví Leifa Erikssona
Dnes je Leif Eriksson uznáván jako první evropský objevitel Ameriky a jeho památku slaví Spojené státy každoročně 9. října na Dni Leifa Erikssona. Na Islandu i v Norsku jsou po něm pojmenovány ulice, jeho sochy stojí v Reykjavíku, Seattlu a Bostonu. Leif Eriksson zůstává ikonickou postavou evropské mořeplavby a dokazuje, že evropské cesty do Nového světa začaly mnohem dříve, než se dlouho předpokládalo.