Papež Jan Pavel II., občanským jménem Karol Wojtyla, první slovanský a první neitalský papež po téměř pěti stech letech. Za jeho pontifikátu se katolická církev začala otvírat světu, připisuje se mu vliv na pád komunistických režimů ve východní Evropě. Jako Polák byl blízký i českým věřícím – svatořečil Anežku Českou, Zdislavu z Lemberka a Jana Sarkandera, další osobnosti českých dějin blahořečil.
Už 2. dubna si připomeneme výročí jeho úmrtí. Pojďte si společně připomenout, jak vyrůstal a trávil čas v rodném Polsku v prvních letech svého života.
Říkali mu Lolek, o 14 let starší bratr mu byl mentorem
Narodil se 18. května 1920 ve Wadowicích v Polsku jako Karol Józef Wojtyla v rodině poručíka polské armády Karola Wojtyly staršího a Emilie Wojtylové, rozené Kaczorowské, krerá se živila jako švadlena. Dva dny po narození byl malý Lolek, jak mu později doma říkali, pokřtěn. Jeho kmotry se stali strýc a teta z matčiny strany.
Karol vyrůstal v rodině, kde nebylo nikdy příliš na rozhazování, chudí ale Wojtylovi také nebyli. Rodina žila z otcova platu, matka se jako švadlena živila příležitostně, na jejích bedrech spočívala péče o rodinu. To tvořil kromě Karola ještě jeho o 14 let starší bratr Edmund. Druhé z dětí Wojtylových, dcera Olga Maria, která se narodila 7. července 1917, zemřela šestnáct hodin po narození.
Smrt se do rodiny budoucí hlavy katolické církve vrátila ještě několikrát… a pokaždé dlouho předtím, než by mohla a měla. Na jaře roku 1929 zemřela na následky myokarditidy a selhání ledvin maminka Emilia. Lolkovi bylo devět a chodil do třetí třídy. O tři roky později, 4. prosince 1932 zemřel Karolův bratr Edmund, na kterého bylo hodně fixovaný. Příčinou jeho úmrtí byla spála, kterou se nakazil od pacienta v nemocnici v Bielsku, kde pracoval jako lékař.
Edmund umíral čtyři dny a Karol v něm ztratil svého mentora a rádce. Už jako papež Jan Pavel II. měl na svém stole ve Vatikánu jako památku Edmundův stetoskop, a to až do svojí vlastní smrti.
Ve svých jednadvaceti přišel Karol Wojtyla nakonec i o otce, který odešel po dlouhé nemoci. V té době už žili jen sami dva v Krakově, kam se přestěhovali z Wadowic. Lolek zůstal sám – na život, na válku, která si v okupovaném Polsku vybírala nesmírné oběti, i na víru, která jej měla nakonec přivést až do Vatikánu.