Luigi Galvani, italský lékař a přírodovědec, objevitel „živočišné elektřiny“, přichází na svět 9. září roku 1737 v italské Bologni.
V mládí Galvani studuje teologii, tato studia ale opouští a začíná studovat lékařství na univerzitě v Bologni – absolvuje v roce 1759.
V roce 1762 na stejné univerzitě Luigi Galvani nastupuje jako profesor anatomie a fyziologie. Od roku 1773 Luigi Galvani začíná s pokusy, díky nimž je jeho jméno známé dodnes – pitvá žáby, přičemž si všimne, že žabí stehýnka položená na plechu sebou při doteku preparačního nože škubají.
Několik let pak Luigi Galvani věnuje zkoumání tohoto jevu, aby nakonec výsledky tohoto zkoumání shrnul ve svém pojednání z roku 1791 nazvaném „De viribus electricitatis in motu musculari commentarius“ (Traktát o elektrických silách při pohybu svalů).
V této práci Luigi Galvani dospívá k názoru, že zvířecí preparát (zde žabí stehýnka) jsou zdrojem tzv. „živočišné elektřiny„, která má stejné vlastnosti a stejnou podstatu jako elektřina uměle vytvořená. Přitom kladný pól této „živočišné elektřiny“ je umístěn podle Galvaniho v nervech a záporný ve svalech – kontrakce (tedy výboj) pak vznikne např. při spojení těchto dvou pólů (svalů a nervů) kovem.
Na Galvaniho vědeckou činnost pak na konci 18. století naváže další italský fyzik A. Volta, který po spolupráci s ním objeví elektrochemický zdroj elektrického proudu a sestrojí v roce 1799 první elektrochemický článek (elektrickou baterii) – na Galvaniho počest se pak těchto elektrochemickým článkům říká články galvanické.
Luigi Galvani ale není znám jen jako vědec, je i mimořádně zručný lékař-praktik, vyniká zejména v chirurgii a gynekologii.
Poslední roky života Luigi Galvani žije v chudobě, v důsledku obsazení Bologne napoleonskými vojsky, v roce 1797 je donucen opustit univerzitu a 4. prosince roku 1798 pak Luigi Galvani v Bologni umírá.