Maria Callasová, řecká sopranistka a umělkyně, díky níž se na pódia světových operních sálů vrací ve druhé polovině 20. století opera bel canto od skladatelů 19. století (Bellini, Donizetti aj.), přichází na svět jako Maria Kalogeropoulasová 2. prosince roku 1923 v New Yorku v rodině řeckých emigrantů (ta pak přijímá jméno Callas).
Ve třinácti letech se Maria Callasová, která již od dětství udivuje svým sytým zpěvným hlasem, s matkou a sestrou stěhují do Řecka, do Athén, kde Maria získává stipendium na tamější konzervatoři – Mariinou profesorkou je tady Elvira de Hidalgo, která Marii vzdělává převevším v koloraturním zpěvu.
Na operním jevišti Maria Callasová debutuje v roce 1939, kdy v nově založené athénské opeře vystupuje jako Santuzza v opeře „Sedlák kavalír“ (Cavalleria rusticana) P. Mascagniho.
Prvního významného úspěchu ve světě hudby se pak Maria Callasová dočká v roce 1947, kdy je jí ve veronské Areně svěřena titulní role v opeře „La Gioconda“ A. Ponchielliho – toto vystoupení pro Callasovou znamená začátek umělecké spolupráce s dirigentem T. Serafinem.
Po úspěchu ve Veroně vystupuje Maria Callasová v Benátkách a dalších městech a všude sklízí ovace – diváky zaujme v operách jako „Tristan a Isolda“, „Turandot“ či „Aida“, výrazný úspěch jí přináší účinkování v opeře „Norma“ V. Belliniho.
V roce 1949 Maria Callasová uzavírá sňatek se svým dlouholetým manažerem Giovanni Battistou Meneghinim, o třicet let starším než ona (v roce 1959 Callasová manžela opustí).
Vrchol kariéry zažívá Maria Callasová v padesátých a šedesátých letech, kdy vystupuje ve všech slavných operních domech – v milánské La Scale, londýnské Covent Garden či newyorské Metropolitní opeře – v tomto období Callasová září v mnoha operách italské bel canto, ke stěžejním kusům jejího repertoáru patří Belliniho „Norma“, Violetta v opeře „Traviata“ G. Verdiho, Pucciniho „Tosca“, Lucia v Donizettiho opeře „Lucia z Lammermooru“ či „Medea“ L. Cherubiniho. Některá z jejích nejvydařenějších vystoupení jsou přitom režijně vedena známými filmovými režiséry, L. Viscontim či F. Zeffirellim.
Umělecká kritika ale není ke Callasové tak vstřícná jako nadšené publikum – Maria Callasová je jí kritizována za nerovnoměrnou kvalitu hlasu (bývá uváděno, že Callasové hlas je vlastně tvořen hlasy třemi: v horních polohách se ozývá ten pronikavý až pisklavý, ve středním rejstříku sytý a sametový a v hloubkách hlas impozantní, ale ostrý) – nicméně, jsou to patrně nedostatky v technice zpěvu, co z Callasové činí jednu z nejoriginálnějších operních div 20. století.
V roce 1959 odchází Maria Callasová od manžela – důvodem je její milostný vztah s řeckým lodním magnátem a multimiliardářem A. Onassisem (ten se po rozchodu s Callasovou v roce 1968 ožení s J. Kennedyovou, vdovou po americkém prezidentovi J. F. Kennedym).
V roce 1965 Maria Callasová operní scénu opouští, aby se pak vrátila ještě koncem šedesátých let, kdy vystoupí ve filmové verzi Euripidova dramatu „Medea“ P. P. Pasolinoho.
Od roku 1971 působí Maria Callasová jako pedagožka na Julliardově škole v New Yorku.
V letech 1973-1974, při posledním návratu na světová operní jeviště pak Callasová vystupuje na turné s tenorem G. di Stefanem.
V posledních letech života Maria Callasová žije v Paříži, kde 16. září roku 1977 umírá na infarkt myokardu.