Martin Fruwein z Podolí patřil mezi významné představitele českého stavovského odboje na počátku 17. století. Vystudovaný právník, politik a stoupenec nekatolických stavů se aktivně podílel na událostech, které vyústily ve stavovské povstání proti Habsburkům. Po porážce českých stavů byl odsouzen k smrti, avšak na rozdíl od ostatních odsouzenců se popravy na Staroměstském náměstí nedožil. Právě proto bývá někdy označován jako „osmadvacátý odsouzený“ staroměstské exekuce.
Původ a právnická kariéra
Přesné datum narození Martina Fruweina není známo. Narodil se pravděpodobně ve druhé polovině 16. století ve slezském městě Schmiedeberg, dnešních Kowarech v Polsku. Do Prahy přišel na konci 16. století a roku 1597 získal staroměstské měšťanství.
V hlavním městě se rychle prosadil jako schopný advokát. Díky svým právnickým znalostem si vybudoval významné postavení mezi českými nekatolickými stavy a postupně získal také značný majetek. Nějakou dobu působil ve službách Petra Voka z Rožmberka, jednoho z nejvýznamnějších českých šlechticů své doby.
Zapojení do stavovského povstání
Po vydání Rudolfova majestátu v roce 1609 se Fruwein zařadil mezi obránce náboženských práv českých protestantů. Patřil mezi takzvané defensory, kteří měli dohlížet na dodržování náboženských svobod v Českém království.
Když se vztahy mezi českými stavy a habsburským panovníkem začaly vyostřovat, stal se jednou z výrazných osobností opozičního tábora. Podle historických pramenů byl jediným zástupcem měšťanského stavu, který se účastnil tajné schůzky v paláci Smiřických před druhou pražskou defenestrací v květnu 1618.
Po vypuknutí stavovského povstání se podílel na správě země a stal se členem stavovského direktoria. Když byl českým králem zvolen Fridrich Falcký, získal Fruwein šlechtický predikát „z Podolí“.
Zatčení po Bílé hoře
Osud stavovského povstání rozhodla porážka českého vojska v bitvě na Bílé hoře dne 8. listopadu 1620. Po vítězství habsburských vojsk začalo rozsáhlé vyšetřování a zatýkání představitelů odboje.
Martin Fruwein byl mezi zatčenými. Císařské úřady jej považovaly za jednoho z významných organizátorů povstání, a proto mu hrozil mimořádně přísný trest. Během vyšetřování byl vězněn na Pražském hradě a podrobován výslechům.
Smrt před vykonáním rozsudku
Dne 7. června 1621, tedy pouhé dva týdny před plánovanou staroměstskou exekucí, Fruwein zemřel za dosud ne zcela objasněných okolností.
Podle tradiční verze spáchal sebevraždu skokem z Bílé věže Pražského hradu do Jeleního příkopu. Někteří historici však připouštějí i možnost, že se pokusil uprchnout a při útěku zahynul. Přesný průběh události se již s jistotou nepodařilo objasnit.
Jisté však je, že se stal jediným z odsouzených vůdců stavovského povstání, který na popraviště na Staroměstském náměstí nikdy nedorazil.
Posmrtný trest
Ani Fruweinova smrt nevedla ke zrušení rozsudku. Habsburské úřady rozhodly, že trest bude vykonán i po jeho smrti. Jeho tělo bylo posmrtně sťato a rozčtvrceno, podobně jako u některých dalších odsouzených.
Právě tato skutečnost vedla později k označení „osmadvacátý odsouzený“. Zatímco veřejnost si obvykle připomíná 27 popravených na Staroměstském náměstí, Martin Fruwein bývá považován za další oběť poválečných represí po porážce stavovského povstání.
Odkaz Martina Fruweina
Po dlouhou dobu zůstával Fruwein ve stínu známějších osobností staroměstské exekuce, jako byli Jan Jesenius, Kryštof Harant nebo Václav Budovec z Budova. V posledních desetiletích však historici jeho význam připomínají častěji.
Na Staroměstském náměstí byl v roce 2011 symbolicky doplněn osmadvacátý kříž, který připomíná právě Martina Fruweina z Podolí. Jeho příběh tak dodnes připomíná dramatické události spojené se stavovským povstáním, porážkou na Bílé hoře a následnými represemi proti české nekatolické elitě.