Ve starořecké mytologii je Midás, fryžský král, hrdinou mnoha lidových (a moralizujících) příběhů.
Podle jedné legendy např. zachrání Dionýsova druha Siléna, když ho, přemoženého vínem, zajmou fryžští venkované a přivedou ho k němu spoutaného girlandami z růží – Midás, zasvěcený do mystérií boha Dionýsa, Siléna osvobodí a pak ho deset dní hostí. Nakonec ho sám doprovodí k Dionýsovi, který mu na znamení díků slíbí vyplnit jakékoli přání.
Midás si nepřeje nic menšího než to, aby se vše, čeho se dotkne, změnilo ve zlato – Dionýsos jeho přání splní: vše, čeho se Midás dotkne, se proměňuje ve zlato. Midás je zprvu nadšen, ale toto nadšení záhy vyprchá, když zjistí, že se ve zlato mění i vše, co nese k ústům – král se tak neprozřetelným přáním odsoudí ke smrti hladem a žízní. Nakonec ale Dionýsos vezme svůj dar zpět – pošle Mida, aby provedl očistu v řece Paktólos – ta je pak od těch časů zlatonosná.
Podle další legendy pak Midovi nechal bůh Apollón narůst oslí uši – na začátku tohoto příběhu stojí spor Apollóna s Pánem o to, kdo je lepším hudebníkem: Pán prohlásí, že melodie, které vyluzuje na své píšťale (sýrinx, Pánova flétna), znějí lépe než melodie Apollónovy lyry – v hudebních závodech, které pak Apollón s Pánem svádí, je pak jedním ze soudců i Midás, který za vítěze označí Pána.
Apollóna Midovo rozhodnutí rozezlí – potrestá jej pak tím, že mu nechá narůst oslí uši. Midás své zohyzdění skryje pod tiaru, ale to, že má oslí uši, se stejně brzy prozradí – otrok, jenž krále stříhá (byť pod pohrůžkou trestu smrti musí slíbit, že nikdy o králových oslích uších nepromluví), jednoho dne tajemství už nemůže dál unést a na odlehlém místě vykope jámu, které ho svěří – po čase ale na tomto místě vyroste rákosí, které pak šuměním svých listů prozradí celému svět, že „král Midás má oslí uši…“