Moliére (vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin), francouzský klasicistní dramatik, herec a divadelník, autor, který společně s P. Corneillem a J. Racinem tvoří trojici nejslavnějších dramatiků francouzského klasicismu a který má pro žánr komedie podobný význam jako W. Shakespeare pro tragédii, přichází na svět 15. ledna roku 1622 v Paříži v rodině královského čalouníka a komorníka.
V mládí Jean-Baptiste studuje v Paříži práva – připravuje se na kariéru notáře. Notářem se ale Moliére nikdy nestane (i když je pravděpodobné, že získává právnický diplom v Orleénsu) – z lásky k herečce Madelaine Béjartové utíká ze studií k divadlu a stává se hercem: zároveň přijímá jméno Moliére.
S Madelaine a její rodinou Moliére zakládá v létě roku 1644 divadlo Illustre Théatre (tj. Slavné divadlo) – divadlo ale neprosperuje a musí být hned následujícího roku pro dluhy uzavřeno, Moliére pak dokonce krátký čas jako dlužník stráví ve vězení.
Po zavření vlastní scény začíná Moliére kočovat s divadelní společností herce Dufresna, v níž se pak během krátké doby stává ředitelem – společnost uvádí hry P. Corneille a jeho bratra Thomase (k těmto hrám přidává své vlastní jednoaktovky, u publika velmi oblíbené) a až do roku 1658 cestuje po francouzském venkově: v tomto roce se soubor smí vrátit do Paříže.
Po návratu do Paříže hraje Moliérova divadelní společnost v paláci Petit Bourbon, kde se na jevišti střídá s divadelní společností italských herců – v Petit Bourbon uvádí pak Moliére v roce 1659 svoji první úspěšnou pařížskou hru, jíž je jednoaktovka nesoucí název „Směšné preciózky“.
V roce 1660 se Moliérův soubor stěhuje do dvorany Palais Royale (tj. do dvorany Královského paláce) – zde se pak prý poprvé hrají Moliérovy hry „Škola mužů“ a Škola žen“, hry, v nichž Moliére pranýřuje nešvary, ohrožující rodinný život.
V Palais Royale je uvedena pak i trojaktovka „Tartuffe“, hra namířená proti náboženskému pokrytectví – Moliére si touto hrou znepřátelí církev, která dosáhne u krále Ludvíka XIV. jejího zákazu. Ale Moliére za „Tartuffa“ bojuje – přestože je hra oficiálně zakázána, čte ji Moliére veřejně ve společenských salónech, „Tartuffe“ je též předveden v soukromí králova bratra.
V roce 1665 je Moliérův soubor přijat do králových služeb, Ludvík XIV. jej bere pod svoji ochranu – Moliére se stává organizátorem dvorních slavností, společně s hudebním skladatelem Lullym píše, v často ve velké časové tísni, komedie-balety, např. baletní komedii „Měšťan šlechticem“. Pod ochranou krále je pak znovu uváděn i „Tartuffe“.
Z dalších divadelních her, která pak Moliére píše, je dodnes velice často uváděný veršovaný „Misantrop“, kde Moliére autobiograficky ztvárňuje svoji vlastní složitou povahu – hlavní postava neumí jednat s lidmi, není s to dodržovat dvorní konvence, trpí smutkem a znechucením ze styku s lidmi.
Dalšími Moliérovými hrami, z nichž mnohé se hrají dodnes, jsou pak např. „Učené ženy“, kde Moliére kritizuje povrchní učenost žen, Scapinova šibalství“, „Lakomec“, kterého v českém divadle výtečně ztvárnil po druhé světové válce F. Filipovský, „Zdravý nemocný“, „Don Juan“, „Příležitost dělá lékaře“ či „Amphitryon“.
Moliére během své kariéry vytvoří více než třicet divadelních her, v nichž navazuje na tradice evropského lidového divadla – pěstuje přitom skoro výhradně komediální žánr, a to ve všech jeho podobách: píše frašky, veselohry zápletkové i charakterové, a to vždy s velkým smyslem pro aktuálnost. Náměty k zápletkám pak Moliére částečně čerpá z mnoha zdrojů – z antického divadla, z italské commedia dell´arte i z divadla španělského: své zápletky pak Moliére vždy naplňuje současným obsahem – lidské chyby a jejich společenský dosah konfrontuje se zdravým rozumem a přirozenou lidskou morálkou, zároveň kritizuje peněžní vztahy a vlastnické nároky, též nastoluje otázku postavení ženy v rodině a společnosti.
Téměř v každé ze svých her pak Moliére vystupuje zároveň jako herec, a to herec, který usiluje o přirozený herecký projev, napodobující co nejvěrněji život – Moliére opovrhuje patetickým, nadneseným deklamováním a přehráváním.
Jako herec Moliére naposledy vystoupí v jedné ze svých dnes nejslavnějších her, ve hře „Zdravý nemocný“ v roce 1673 – hraje, jak jinak, titulní roli: několik hodin po představení se pak Moliérovi udělá náhle zle a 17. února roku 1673 tato největší postava francouzského klasicistního divadla a zakladatel klasické francouzské komedie umírá.
Nejslavnější dílo trochu detailněji:
Moliére: Lakomec (obsah)
Lakomec je klasickou divadelní komedií o pěti dějstvích. Hlavním hrdinou je šedesátiletý stařec Harpagon (na českých jevištích jej skvěle ztvárnil například František Filipovský), jehož jedinou starostí je snaha nepřijít o své bohatství, získané především z lichvy. Jednoho dne zjistí, že jeho poklad, zakopaný na zahradě, někdo vykopal. Harpagon téměř zešílí, zloděje vidí v každém, i ve svých dětech, dceři Elišce a synu Kleantesovi. V něm oprávněně. právě jeho sluha poklad objevil a dal mu jej, aby se mohl oženit s chudou Marianou.
Marianu si chce ale vzít i Harpagon. Ale touha po penězích je silnější. Když mu Kleantes navrhne, že mu peníze vrátí zpět, když se Mariany vzdá, neváhá. Peníze především. To je motto Moliérova Harpagona.
Lakomec patří k nejhranějším dramatům Moliéra, a patří k povinné četbě českých školáků, jen málokterý čtenářský deník by se bez něj obešel.