Najprvé, když byl ve dvú letů, totiž léta božieho tisícieho třistého padesátého devátého, tehdy korunován jest na hradě a v té chvíle plakal náramně a zesral oltář svátého Mauricií, na hradě, na kterým stál, když ho korunovali, až jeden pekař dal mu koláček, teprv se utajil. A tomu pekaři dána moc, aby sám jediné pekl koláčky do smrti. Také že se byl narodil v Nornberce, tu zescal křtitedlníci, když ho křtili.
Člověk ani nemusí příliš vládnout staročeštinou, aby pochopil, o čem vypráví slova citovaná z legendárního díla Spravovna M. Pavla Žídka. Nejste si jisti, že rozumíte správně? Vězte tedy, že Pavel Žídek popisuje korunovaci Václava IV., syna Otce vlasti Karla IV. Lucemburského, českým králem. Že vám přijde divné, že by Václav IV. při tomto obřadu (citujme) zesral oltář svatého Mauricia?
A přece se tak stalo. Karel IV. totiž totil usiloval o upevnění své dynastie, že se rozhodl svého syna Václava korunovat českým králem už ve věku dvou let. Korunovace proběhla 15. června roku 1363 ve Svatovítské katedrále v Praze, obřadu vedl tehdejší pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, jenž přitom dával najevo svoje výhrady ke korunovaci batolete. Ty mu ovšem nebyly nic platné – král řekl, král rozhodl.
Václav IV. se tak stal historicky nejmladším korunovaným českým králem. Popravdě, ona všechna velká rozhodnutí, která si zvykneme dělat až v dospělosti, potkala krále Václava IV. už v dětství. V sedmi letech, když se jeho otec Karel IV. vydal na cesty do Itálie, jej musel zastoupit na českém trůnu, o rok později byl oženěn se čtrnáctiletou Johannou Bavorskou, která se v listopadu 1370 stala českou královnou.