Život a smrt, někdy je dělicí čára mezi nimi jen velmi tenká – tak jako v případě devítiletého Josepha Meistera, kterého časně ráno 4. července roku 1885 pokousal v rodném Alsasku pes nemocný vzteklinou. Že má vzteklinu, bylo Josephově matce jasné prakticky ihned – pes byl nezvladatelný, lékař, který později téhož dne chlapce ošetřil, napočítal celkem 14 různě hlubokých ran po celém jeho těle.
Ty nejhlubší rány ošetřil lékař jménem Weber za pomoci kauterizace několik hodin po útoku zvířete. Lze jen hádat, jestli víc bolelo pokousání nebo následná lékařská péče. Více ale dělat nemohl.
Před malým Josephem byly v tu chvíli týdny, maximálně měsíce života
To podle toho, jak rychle by virus, který vzteklinu způsobuje, ovládl jeho tělo. Inkubační doba vztekliny trvá často skutečně i několik měsíců, pak přejde do stádia prvních (zatím neurčitých) příznaků. Horečka, malátnost, bolest hlavy a nepohodlí či bolest v místě kousnutí jsou těmi nejtypičtějšími.
Už v této době je nakažený člověk bez očkování prakticky odsouzený k smrti – nemoc už nejde zvrátit a vyléčit, téměř ve 100 % případech končí smrtí.
Po období prvních příznaků následuje akutní neurologická fáze, kdy virus vztekliny dosáhne mozku. Nastupují výraznější neurologické příznaky, jako jsou agitace, halucinace, křeče a hydrofobie (strach z vody), což je klasický příznak vztekliny, způsobený křečemi hltanu a jiných svalů zapojených v polykání. Nakonec postižený upadá do kómatu a následuje smrt, obvykle v důsledku dýchacího selhání.
Pokousaný chlapec měl ve svém neštěstí štěstí
Jeho maminka, která se už dříve doslechla, že v Paříži jistý vědec už několik let pracuje na vývoji vakcíny proti vzteklině, naštěstí nezaváhala, rozhodla se vědce vyhledat a pokusit se s jeho pomocí zachránit synovi život.
A to se nakonec podařilo. Zmíněným vědcem nebyl nikdo menší než slavný mikrobiolog Louis Pasteur, který v té době účinky vakcíny proti vzteklině testoval na psech. Na lidech ji vyzkoušet nemohl, neměl lékařské vzdělání a už jen pokus o léčbu Josepha Meistera by byl považován za protiprávní. Pasteur nicméně našel schůdné řešení – přizval k případu lékaře Alfreda Vulpaina a Jacquese Granchera, kteří první vakcinaci člověka proti vzteklině posvětili svou přítomností.
První injekci dostal malý Joseph Meister přibližně 60 hodin po pokousání vzteklým psem – 6. července 1885. Během tří týdnů jich pak dostal celkem třináct, v každé byla přitom stále virulentnější dávka viru rabies (vztekliny) z kousku míchy nakaženého králíka. V poslední injekci byl již plně aktivní virus od vzteklého psa… a chlapec, přesněji jeho nově nabytá imunita, si s ním přesto poradila.
Se jménem svého zachránce spojil Josef Meister celý svůj život
Případ Josepha Meistera, prvního člověka, který přežil díky vakcinaci nákazu vzteklinou, se stal pro Louise Pasteura odrazovým můstkem ke slávě a věhlasu. A chlapec? Nakonec se zcela uzdravil, v dospělosti pak začal pracovat jako vrátný v Pasteurově institutu v Paříži. Pro ústav svého zachránce pracoval až do 24. června 1940, kdy si deset dnů poté, co německá armáda dobyla Paříž, vzal ve svých 64 letech život.