Semjon Michajlovič Buďonnyj, sovětský maršál a za druhé světové války velitel sovětských vojsk na Ukrajině a v Besarábii a velitel jezdectva Rudé armády, přichází na svět 25. dubna roku 1885 ve vesnici Kozjurino v dělnické rodině.
V mládí pracuje Buďonnyj v dělnických profesích (obchodní příručí, strojník apod.), v roce 1903 je pak odveden do carské armády, k jezdectvu.V roce 1907 studuje Buďonnyj na V yšší důstojnické jezdecké škole v Petrohradu (účastní se poddůstojnického kurzu pro cvičitele koní). Po vypuknutí první světové války Semjon Buďonnyj bojuje v řadách carské armády nejprve v Evropě, později pak v Persii proti turecké armádě, po Leninově bolševické převratu v Rusku pak Buďonnyj vstupuje do řad bolševické Rudé armády, kde se postupně vypracuje až na velitele 1. jezdecké armády (v roce 1919, v tomto roce se zároveň stává členem bolševické strany).
Po skončení občanské války v Rusku se Semjon Michajlovič Buďonnyj uplatňuje ve vysokých armádních funkcích, v roce 1924 se pak stává je pak Buďonnyj jmenován inspektorem Jezdecká inspekce v Moskvě.
Na počátku třicátých let je Buďonnému umožněno doplnit si vzdělání, studuje na moskevské Frunzeho vojenské akademii (absolvuje v roce 1932).
V roce 1935 je Semjon Michajlovič Buďonnyj povýšen do hodnosti maršála Sovětského svazu, ve stejném roce je Buďonnyj jmenován velitelem Moskevského vojenského okruhu.
Období stranických a armádních čistek v letech 1937-38 přežije Semjon Buďonnyj v relativním klidu, jako Stalinovi (viz Stalin, Josif Vissarionovič) blízký důstojník je pak v roce 1938 jmenován členem sovětské Hlavní vojenské rady.
O rok později, v roce 1939, je Semjon Buďonnyj jmenován do funkce náměstka lidového komisaře obrany (ministra obrany), ve stejném roce se stává členem Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu.
Po napadení Sovětského svazu hitlerovským (viz Hitler, Adolf) Německem se Semjon Buďonnyj stává členem moskevského tzv. Hlavního stanu, kde je ustaven jako velitel armádních záloh (konec června roku 1941).
Na počátku července je pak Buďonnyj jmenován velitelem nově vytvořeného Západního frontu a krátce nato pak velitelem Jihozápadního strategického směru. V září se pak Buďonnyj stává velitelem tzv. Záložního frontu (z postu velitele Jihozápadního směru je odvolán po neúspěších jeho armád na Ukrajině, kde je poražen vojsky H. Guderiana {viz Guderian, Heinz} a von Kleista).
V říjnu roku 1941 je Semjon Buďonnyj pověřen řízením slavnostní přehlídky Rudé armády v Moskvě (k výročí bolševické revoluce), měsíc nato se stává zmocněncem vrchního velitele sovětské armády.
Během roku 1942 Semjon Michajlovič Buďonnyj působí jako velitelem několika frontových útvarů na Kavkaze a v zakavkazské oblasti, v roce 1943, v lednu, je pak jmenován velitelem jezdectva Rudé armády.
Po skončení druhé světové války se Semjon Buďonnyj stává v roce 1947 zástupcem sovětského ministra zemědělství (na starosti má obnovu chovu koní), v roce 1954 je pak jmenován náměstkem sovětského ministra obrany.
V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století se Semjon Buďonnyj věnuje sepisování a vydávání svých pamětí, zároveň se stává jednou z ikon Rudé armády.
Semjon Michajlovič Buďonnyj umírá 26. října roku 1973 v Moskvě, jeho ostatky jsou uloženy v kremelské zdi.