Václav Budovec z Budova, český šlechtic, spisovatel a politik, jedna z vůdčích postav českého stavovského povstání v letech 1618-20 a po bitvě na Bílé hoře jeden ze sedmadvaceti českých pánů, popravených 21. června roku 1621 na pražském Staroměstském náměstí, přichází na svět 28. srpna roku 1551 v Janovičkách na Čáslavsku jako potomek rodiny, patřící k nižší české šlechtě a hlásící se k idejím Jednoty bratrské – jeho otcem je Adam Budovec a matkou Johanka z Chlumu.
V mládí Budovec z Budova získává univerzitní vzdělání v Praze a v zahraniční – dlouhá léta Budovec studuje na protestantských univerzitách v Německu, Nizozemí, Anglii či Francii. Po studiích Václav Budovec cestuje po protestantských zemích Evropy, úzké styky s evangelickou inteligencí navazuje mimo jiné ve Švýcarsku, Dánsku či Itálii.
V letech 1577-81 pak Budovec působí v diplomatických službách – je hofmistrem vyslance vídeňského císařského dvora v tureckém Cařihradu: během pobytu v Turecku se Budovec intenzívně věnuje studiu koránu a turecké (osmanské) historie (v roce 1593 pak jako reakci na svůj cařihradský pobyt Budovec z Budova píše a v roce 1614 i vydává „Antialkoran“ nábožensko-politický spis, v němž vyzývá ke sjednocení všech křesťanských církví a jejich boji proti islámu).
Po návratu do Čech se Václav Budovec stává v roce 1584 radou apelačního (odvolacího) soudu.
Do politiky vstupuje Budovec na počátku 17. století, když veřejně vystoupí proti pronásledování příslušníků Jednoty bratrské a vysloví se pro uznání náboženských svobod. V dalších letech se pak Budovec z Budova stává jednou z nejvýraznějších autorit Jednoty bratrské v českých zemích.
V roce 1607 je Václav Budovec z Budova povýšen do panského stavu, o rok později, za války mezi císařem Rudolfem II. Habsburským (viz Rudolf II. Habsburský) a jeho bratrem, uherským králem Matyášem, působí jako císařský komisař.
V roce 1609 se Václav Budovec výrazně angažuje ve věci kolem vydání „Majestátu“ císaře Rudolfa II. Habsburského – jednání, která přijetí tohoto dokumentu na českém sněmu předcházela, pak Budovec popíše ve spise „Akta a příběhové“.
V letech 1618-20, za českého stavovského povstání, se Václav Budovec z Budova aktivně připojuje k povstanuvším stavům – je členem direktoria a spoluautorem textů (druhé) stavovské „Apologie“, po nástupu Friedricha V. Falckého (viz Friedrich V. Falcký) na český trůn se pak stává královským komorníkem a prezidentem apelačního soudu.
Po porážce českých stavů a nástupu císaře Ferdinanda II. Habsburského (viz Ferdinand II. Habsburský) na český královský trůn je Václav Budovec z Budova jako jeden z čelných představitelů stavovské opozice zatčen a 21. června roku 1621 na Staroměstském náměstí v Praze jako jeden ze sedmadvaceti českých pánů pak rukou kata Jana Mydláře (jako první z odsouzených) popraven.