Jan Želivský, český kněz a radikální představitel husitské reformace, vedle Jana Žižky (viz Jan Žižka z Trocnova) a Jana Husa (viz Jan Hus) jedna z nejznámějších postav husitské revoluce přichází na svět někdy (snad) ve druhé polovině 14. století (nejspíše po roce 1380), a to patrně v Humpolci. Bližší údaje nejsou známy.
Stejně tak není podrobněji známý Želivského život před jeho příchodem do Prahy – ví se jen, že se někdy v průběhu života stává řeholníkem a že je poté knězem premonstrátského kláštera v jihočeské Želivi (na Pelhřimovsku) a že po roce 1416 působí na faře v Jiřících.
V roce 1418, ovlivněn učením husitských reformátorů, pak Jan Želivský přichází do Prahy, kde působí jako kazatel nejprve v kostele sv. Štěpána na Novém Městě a od roku 1419 u Panny Marie Sněžné – jeho sociální radikalismus jej pak brzy postaví do čela lidových mas.
30. července roku 1419 stojí Jan Želivský jako hlavní organizátor za útokem na pražskou novoměstskou radnici - tento útok pak končí defenestrací novoměstských konšelů a radikalizací Prahy a v konečném důsledku je předzvěstí husitských válek.
V čele husitské Prahy pak Jan Želivský stojí až do roku 1422 – jeho přičiněním je pak sloučeno Staré a Nové město pražské v jeden celek, v jehož vedení má rozhodující vliv.
V čele Prahy se pak Jan Želivský zasazuje o spojenectví pražanů s tábority, toto spojenectví má podle něj pomoci ochránit Prahu proti vojenskému ohrožení zvenčí – při uskutečňování svého programu se přitom Želivský opírá zejména o radikální novoměstskou chudinu, panstvu nedůvěřuje.
Tato nedůvěra se Želivskému stává nakonec osudnou – když v roce 1421 získá nad Prahou téměř neomezenou moc, je proti němu jeho politickou opozicí, umírněnými představiteli pražanů, ustavena komise (v únoru roku 1421), která pak 5. února téhož roku rozhodčím výrokem zbaví Želivského veškeré politické moci a ponechá mu pouze duchovní úřad.
Jan Želivský umírá 9. března roku 1422 – poté, co je vyzván, aby se dostavil na Staroměstskou radnici, je učiněn zodpovědným za násilnosti, které se udály za jeho vlády nad Prahou, a spolu se svými stoupenci je pak na radnici popraven.
pane bože