Jiří Stříbrný, český politik, jeden z významných představitelů českého fašismu v období mezi dvěmi světovými válkami, přichází na svět 14. ledna roku 1880 v Rokycanech.
V mládí Stříbrný vystuduje vyšší průmyslovou školu, od počátku 20. století pak pracuje jako redaktor oblastních národně sociálních listů – v roce 1911 se Jiří Stříbrný stává redaktorem „Českého slova“ a funkcionářem národně socialistické strany: tuto stranu pak Jiří Stříbrný v letech 1911-18 zastupuje jako poslanec v rakouském parlamentu (říšské radě).
Za první světové války je Jiří Stříbrný povolán do rakousko-uherské armády, v roce 1917 je pak propuštěn do zálohy – ihned poté se Stříbrný zapojuje do domácího protihabsburského odboje (je ve spojení s Maffií).
Ve stejné době se Jiří Stříbrný stává místopředsedou výkonného výboru národně socialistické strany.
V červenci roku 1918 se pak Jiří Stříbrný stává členem Národního výboru, o tři měsíce později, v září 1918 se stává členem Socialistické rady.
28. října roku 1918 se stává Jiří Stříbrný jedním z těch, kdo podepisují vyhlášení svrchovanosti československého státu, přitom se aktivně podílí na jednáních s rakouským vojenským velitelstvím v Praze o předání moci do rukou československých úřadům.
V letech 1918-26 je Jiří Stříbrný ministrem několika československých vlád – v první československé vládě K. Kramáře (viz Kramář, Karel) (listopad 1918-červenec 1919) působí jako ministr pošt a telegrafů, ve dvou vládách V. Tusara (viz Tusar, Vlastimil) (1919-20) zastává post ministra železnic, stejnou funkci má pak i v první vládě A. Švehly (říjen 1922-červenec 1925), ve druhé Švehlově vládě (prosinec 1925-březen 1926) pak zastává Stříbrný post ministra národní obrany. Zároveň je Jiří Stříbrný v těchto letech zástupcem socialistů v tzv. „Pětce“ (neoficiální grémium koaličních stran tehdejších vlád), kromě toho je Jiří Stříbrný poslancem československého parlamentu za národní socialisty (zde malé vysvětlení – Československá národně socialistická strana nese v letech 1918-1926 název Československá strana socialistická).
V socialistické straně má v první polovině dvacátých let 20. století Jiří Stříbrný významný vliv – postupně vznikají ve straně dvě silné frakce, z nichž jedna stojí za Stříbrným a druhá za předsedou strany V. Klofáčem a E. Benešem (viz Beneš, Edvard), který do Čs. strany socialistické vstupuje v roce 1922.
V roce 1926, po pádu druhé Švehlovy vlády, se pak v Brně koná mimořádný sjezd socialistů, kde v přímé konfrontaci vítězí Klofáčovo a Benešovo stranické křídlo – Jiří Stříbrný a jeho stoupenci jsou vyloučeni, strana je přejmenována na Čs. stranu národně socialistickou.
V této době se Jiří Stříbrný věnuje i mimopolitické činnosti – společně se svým bratrem zakládá vydavatelskou společnost Tempo, kde pak vydávají několik periodik bulvárního zaměření – „Večerní list“, „Polední list“, „Expres“ aj.
Po vyloučení z národně socialistické strany zakládá Jiří Stříbrný v květnu roku 1927 Stranu slovanských národních socialistů (v roce 1929 je strana přejmenována na Stranu radikálních slovanských socialistů).
Parlamentních voleb v roce 1929 se Jiří Stříbrný (v roce 1928 volebním soudem zbavený poslaneckého mandátu) účastní ve spojení s Národní obcí fašistickou R. Gajdy (viz Gajda, Radola) – jejich společné volební uskupení, nazvané Liga proti vázaným kandidátním listinám, získává tři poslanecká křesla, jedno z nich obsadí Stříbrný.
V dubnu roku 1930 se Stříbrného spojenectví s Gajdou rozpadá – na to Jiří Stříbrný zakládá politickou stranu, nazvanou Národní liga, a stává se jejím předsedou.
V roce 1932 pak Stříbrného Národní liga přijímá program fašistického stavovského korporativního typu.
V roce 1935 je Národní liga spojena s Čs. národní demokracií a s Národní frontou F. Mareše (viz Mareš, František) – vzniká pravicové uskupení Národní sjednocení: Jiří Stříbrný se stává jeho místopředsedou.
Ve stejném roce se Jiří Stříbrný po parlamentních volbách (květnových) opět stává poslancem československého parlamentu, v červnu se ale svého mandátu vzdává.
V roce 1938, po vnitrostranických neshodách, Jiří Stříbrný z Národního sjednocení odchází, aby v listopadu stejného roku s Národní ligou vstoupil do Strany národního sjednocení.
Po podepsání mnichovské dohody se stává ze Stříbrného ostrý kritik politiky E. Beneše – výsledkem této kritiky je jeho spis „Kramářův soud nad Benešem“ (1938).
Za druhé světové války žije Jiří Stříbrný v ústraní v Káraném u Prahy – vzdává se veškeré aktivní politické činnosti, odmítá i účast na nacisty nabízeném vystoupení proti E. Benešovi.
Po skončení druhé světové války je přesto Jiří Stříbrný zatčen a v roce 1947 nakonec odsouzen k trestu doživotního vězení.
Jiří Stříbrný umírá 21. ledna roku 1955 ve věznici ve Valdicích nedaleko Jičína.
zrovna jsem si o tomto člověku něco přečetla a váš popis Jiří Stříbrný český fašista je opravdu otřesný. Fašista je velice zavádějícící,až ostouzející. Stačí,že ho soudruzi poslali na doživotí do Valdic,přestože se v kritických letech z politiky úplně stáhl.Předtím byl ve srovnání s dnešními politiky ne stříbrný,ale zlatý.