Radola Gajda. Fašistický politik meziválečného období v ČSR

Radola Gajda, vlastním jménem Rudolf Geidl, český legionář a za první světové války generál českých legií na Rusi, posléze fašistický politik meziválečného období v Československu, přichází na svět 14. února roku 1892 v Kotoru.

Z životních osudů Radoly Gajdy začínají být zajímavé teprve jeho osudy za první světové války, kdy je velitelem československých legií v Rusku, kde velí jejich 7. pluku – po incidentu v Čeljabinsku 18. května roku 1918 pak velice aktivně vystupuje v bojích proti Rudé armádě. Gajdova popularita v legiích pak velice výrazně vzrůstá, když 31. srpna roku 1918 zajistí spojení bajkalské armádní skupiny se skupinou vladivostockou na Olovjanné nad Ononem – 2. září téhož roku je pak Gajda jmenován generálmajorem a 9. října přebírá již jako generál československé armády velení na jekatěrinburské frontě (pro úplnost: hodnost generálmajora má podle ruských hodnostních řádů, generálem je podle řádů českých).

V letech 1918-1919 působí Gajda jako jen z vyšších velitelů v sibiřské monarchistické armádě admirála A. V. Kolčaka.

Do nově vzniklého, svobodného Československa se Radola Gajda vrací v roce 1920, v letech 1924 až 1926 je pak zástupcem náčelníka a v roce 1926 dokonce náčelníkem generálního štábu československé armády – ještě téhož roku, tedy roku 1926, je ale degradován a z armády propuštěn, důvodem jsou jeho fašistické postoje (Gajda ostře vystupuje z fašistických pozic vůči skupině Hrad) a příprava státního převratu.

V roce 1933 stojí Gajda v pozadí tzv. židenického puče. Pozn. Židenický puč je pokusem asi 70-80 fašistů z Brněnska, vedených bývalým armádním nadporučíkem L. Kobzinkem, ovládnout kasárna v Brně-Židenicích, zmocnit se zbraní a vyvolat protistátní puč. Útočnící na kratší dobu kasárna obsadí, zmocní se několika pušek a nějakého střeliva, ale mužstvo v kasárnách se k nim nepřidá – nakonec je puč potlačen, jeden útočník je zabit, jeden těžce raněn, 21 pučistů je zajato ihned v kasárnách, další pak během noci. Celý puč se odehrává v noci z 21. na 22. ledna roku 1933.

Hned následující noci, 23. ledna roku 1933, je zatčen v Holíči i Gajda, udržující s pučisty prostřednictvím majora R. Uvíry, styk – Gajda měl být tím, kdo se v případě úspěchu puče postaví do čela povstání, svrhne Masaryka (viz Masaryk, T. G.) a nastolí diktátorský režim.

Za svůj podíl na pokusu o převrat (celá akce nese krycí označení Gajda – granát) je pak, společně s ostatními pučisty, souzen – tresty jsou ovšem velice mírné, sám Gajda je propuštěn z vyšetřovací vazby 24. června roku 1933.

Po protestech veřejnosti je ale proces revidován – nový rozsudek posílá Gajdu na šest měsíců do těžkého vězení (např. L. Kobzinek dostává 12 let, ostatní pučisté tresty povětšinou od dvou měsíců do dvou let).

Jako vůdce československé Národní obce fašistické (NOF) se Gajda již od jejího vzniku (je oficiálně ustanovena na sjezdu 2-3. ledna roku 1927) přidržuje fašistické doktríny italského typu, později čerpá též mnohé podněty od Pilsudského a od A. Hitlera (viz Hitler, Adolf) (má však i své protiněmecké období, kdy v meziválečné republice navrhuje vystěhování všech Němců z Československa a kdy pro ně navrhuje zřizování koncentračních táborů).

Za NOF je Gajda v letech 1929 až 1931 a poté ještě v letech 1935 až 1939 poslancem.

V roce 1939 stojí Gajda za dalším pokusem o státní převrat – tento převrat se má uskutečnit 13. března roku 1939, Gajda se jím obrací proti prezidentu E. Háchovi (Hácha, Emil), jenž ho paradoxně nedlouho předtím rehabilitoval a vrátil mu generálskou hodnost.

Porada o puči se koná 13. března roku 1939 v Praze – Dejvicích, poté je navázán kontakt s některými armádními důstojníky (dodnes nejsou známa jejich jména) – na poradě jsou účastni okresní a krajští funkcionáři NOF a Gajda je potvrzen jako budoucí hlava státu, případně jako ministerský předseda. Předehrou k puči má přitom být demonstrace u pomníku sv. Václava (viz sv. Václav) 14. března – tato demonstrace ale nezískává takřka žádnou podporu Pražanů, kteří si nepřejí fašistický režim českého ražení.

Souběžně s Gajdovým pokusem o převrat se koná také akce Vlajky – vůdci této fašistické organizace, propuštění 14. března z vazby, společně s členy Akce národní obrody (F. Macalík) a několika funkcionáři NOF vnikají do budovy parlamentu, kde se chtějí ustavit jako vláda, jež se nabídne Němcům po okupaci ke spolupráci. Nakonec nevzniká vláda, nýbrž Český národní výbor, tvořený 6 představiteli Vlajky, 6 členy NOF a dvěma nezávislými – předsedou se ale nestává Gajda (pro jeho dřívější protiněmecké výpadu k němu má averzi Hitler ), nýbž zástupce Vlajky S. Sousedík.

Gajda se ale nakonec předsedou Českého národního výboru stává, a to 16. března (Sousedík se stává místopředsedou) – jeho kariéra je ale již u konce, okupační orgány se na příkaz Hitlera orientují na kruhy kolem E. Háchy, Gajdův výbor je ignorován. Když je pak 19. března budova parlamentu uzavřena, zapojuje se Gajda do Národního souročenství, kde má hlavní slovo Hácha.

V roce 1945, po skončení druhé světové války je Gajda zatčen a v roce 1946 pak odsouzen ke dvěma rokům vězení – 15. dubna roku 1948 pak Radola Gajda umírá.