František Mareš (20.10.1857 – 6.2.1942): Lékař a fašista

[adsenseyu1]

František Mareš, český národně demokratický a později fašisticky orientovaný politik, fyziolog a filozof, přichází na svět 20. října roku 1857 v jihočeských Opatovicích.

Vzdělání Mareš získává na univerzitách ve Vídni a v Praze, studia fyziologie na lékařské fakultě končí v roce 1882.
V roce 1886 se František Mareš habilituje na české části Univerzity Karlovy (viz Karel IV. Lucemburský) v Praze, kde pak od roku 1890 působí jako mimořádný a od roku 1895 jako řádný profesor fyziologie.

V letech 1895-1928 František Mareš působí jako přednosta Fyziologického ústavu Univerzity Karlovy, v letech 1920-21 na univerzitě působí jako rektor.

Jako lékař-fyziolog vyloží František Mareš své pojetí fyziologie ve spisech „Všeobecná fysiologie“ a „Fysiologie I-IV.“, publikuje i celou řadu dalších vědeckých prací, v nichž se zaobírá problematikou látkové výměny, krevního oběhu a nervové soustavy.

Od devadesátých let 19. století se František Mareš zároveň intenzívně zajímá o filozofii – je stoupencem vitalismu s jeho hypotézou „existence svébytné životní síly“ (představiteli vitalistické filozofie jsou např. H. Bergson či H. Driesch), zároveň patří Mareš k předním kritikům českého pozitivismu. Z Marešových filosofických pracích lze jmenovat např. práce Idealism a realism v přírodní vědě či Pravda nad skutečnost.

František Mareš patří zároveň po celý svůj život k vytrvalým obhájcům pravosti „Rukopisů“.

Jako politik se František Mareš hlásí již od vzniku samostatného Československa k českému nacionalistickému hnutí, je aktivním členem Československé národní demokracie, za kterou je v letech 1918-20 poslancem Revolučního Národního shromáždění a v letech 1920-25 pak senátorem.

Pro svůj vyhraněný nacionalismus a radikalismus se ale postupně František Mareš dostává do sporů s vedením strany – ve třicátých letech (v roce 1934) pak stane v čele Národní fronty, která zastřešuje seskupení deseti českých fašisticky orientovaných organizací a hnutí (známá je zejména Národní obec fašistická R. Gajdy {viz Gajda, Radola}).

Ve stejném roce (roce 1934) se pak František Mareš v říjnu účastní jednání o vytvoření Národního sjednocení, které se má stát jakýmsi konglomerátem českých pravicových stran a politických seskupení – po oficiálním vzniku Národního sjednocení se pak Mareš stává jeho místopředsedou.

Na konci třicátých let 20. století se František Mareš angažuje v organizaci Vlajka.

František Mareš umírá 6. února roku 1942 v Hluboké nad Vltavou.

[adsenseyu2]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.