John Joseph Pershing, americký generál, velitel amerických expedičních sil v Evropě za první světové války, nejdůležitější americký voják počátku dvacátého století, muž přezdívaný „Černý Jack“, přichází na svět 13. září roku 1860 v Linn County v Misssouri jako syn drobného obchodníka. Dětství a mládí Johna Josepha není ničím zvláštním významné – absolvuje střední školu a poté na ní několik let zůstává jako učitel.
Pak je John Joseph Pershing přijat na americkou vojenskou akademii ve West Point, kterou v roce 1886 absolvuje v hodnosti kapitána sboru kadetů. Po svém absolutoriu je J. J. Pershing přidělen jako důstojník k jezdectvu a zúčastňuje se tažení proti Apačům na jihozápadě Spojených států. V roce 1891 pak bojuje s indiánskými kmeny opět – účastní se zátahu na Siouxy po boji u Wounded Knee v Jižní Dakotě.
V letech 1891-1895 pak John Joseph Pershing slouží jako profesor vojenské vědy na univerzitě v Nebrasce a ve svém volném čase získá nižší právní vzdělání.
Po vypuknutí španělsko-americké války velí kapitán John Joseph Pershing rotě 10. jezdeckého pluku, rotě složené ze samých Afroameričanů – tento fakt, společně s jeho přísným vzezřením a nedostatkem smyslu pro humor, jsou pak za Pershingovou přezdívkou, kterou právě v této době získává – říká se mu „Černý Jack“.
V roce 1899, po krátkém mezidobí, kdy se zotavuje z malárie, jíž se nakazí na Kubě, je Pershing přeložen na Filipíny, kde svoji, už tehdy výtečnou pověst, ještě vylepšuje bojovými a administrativními inovacemi během násilného potlačování povstalců z kmene Moro.
Z Filipín odchází John Joseph Pershing do funkce vojenského atašé v Japonsku, kde se účastní jako pozorovatel rusko-japonské války v letech 1905-1906.
V roce 1906 je John Joseph Pershing prezidentem Theodorem Rooseveltem povýšen z kapitána na brigádního generála – tento nevídaný skok (Pershing přeskočí několik hodností a přes devět set služebně starších důstojníků) není dodnes zcela uspokojivě vysvětlen, jisté je ale to, že svými operacemi na Filipínách a svými cennými hlášeními z rusko-japonské války si Pershing prezidenta získal. Pravdou je ale také to, že Pershing je ženatý s dcerou amerického senátora s velkým politickým vlivem…
Po opětovné krátké epizodě na Dálném východě se John Joseph Pershing ujímá velení prezidia v San Franciscu. Zde se proslaví trestnou výpravou, kterou uspořádá k dopadení velitele mexických partyzánů Pancho Villy, který předtím 9. března roku 1916 přepadne a vyplení Columbus v Novém Mexiku – Pershing se svojí výpravou sice Villu ani nezabije ani nezajme, zničí ale značné síly banditů a znemožní tak Villovi další vojenské operace.
12. května roku 1917 pak přijímá Pershing, nyní již generálmajor z rukou nového prezidenta Woodrowa Wilsona jmenování velitelem amerických expedičních sil v Evropě a 23. června dorazí do Francie.
Tady je na něj, již generála, okamžitě činěn nátlak, aby své jednotky rozdělil po částech k jednotkám ostatních spojenců – Pershing odmítne, stojí si za tím, že americké jednotky zůstanou v jednom celku a dostanou vlastní úsek fronty, za nějž budou zodpovědní.
V létě roku 1918 John Joseph Pershing nasazuje své jednotky (mající více než jeden milión mužů) jako nezávislé bojové těleso v oblasti Lotrinska – není ochoten nechat se zatáhnout do nekonečného zákopového válčení, a proto okamžitě zahajuje mohutnou ofenzívu ve snaze přinést zvrat do statických operací manévrovací války. Pershingova vojska pak zatlačují Němce této ofenzívy u Aisne-Marne od 25. července do 2. srpna, u Saint-Mihiel od 12. do 17. září a u Meuse-Argonne od 26. září až do uzavření příměří 11. listopadu.
Pershingův vstup na bojiště první světové války, přestože přichází poměrně pozdě, je velmi významný – přestože americké jednotky obsadí pouhých deset procent bitevních linií na západní frontě, Němci musejí nasadit celou čtvrtinu svých vojenských sil, aby během poslední ofenzívy americký postup alespoň zpomalili, když již nešel zastavit.
Pershingův přínos americké armádě je nemenší – učinil významná vylepšení armádní administrativy tím, že rozdělil generální štáb na složky G-1 (administrativa), G-2 (zpravodajství), G-3 (operační) a G-4 (týlové zabezpečení). Tento systém je americkou armádou používán dodnes.
Po svém návratu do Spojených států je John Joseph Pershing povýšen do hodnosti armádního generála, do hodnosti, již před ním obdržel pouze George Washington a poté od roku 1921 až do svého odchodu z aktivní služby v roce 1924 slouží jako náčelník štábu armády. Poté pracuje jako předseda americké komise pro válečné pomníky a píše své paměti.
Od roku 1941 je Pershing, vážně nemocen, trvale upoután na nemocniční lůžko – přesto se ještě dožije porážky Německa a Japonska ve druhé světové válce.
John Joseph Pershing umírá 15. července roku 1948 ve věku osmdesáti sedmi let.