Karel st. ze Žerotína. Kacířský baron

Karel st. ze Žerotína, moravský šlechtic a významný politik své doby (vůdce moravských nekatolických stavů, světská hlava Jednoty bratrské na Moravě), přichází na svět 14. září roku 1564 v Brandýse nad Orlicí jako syn jednoho z nejvýznamnějších moravských šlechticů Jana ze Žerotína.

Od dětství je Karel st. ze Žerotína vychováván v duchu tradic Jednoty bratrské, základní vzdělání pak získává ve škole Jednoty v Ivančicích, poté studuje na protestantských univerzitách v Heidelberku, Basileji a Ženevě.

Po návratu ze studií se Karel st. ze Žerotína stává v roce 1594 členem moravského zemského soudu – po smrti svého strýce Bedřicha ze Žerotína, moravského zemského hejtmana, v roce 1598, se pak stává neformálním (nicméně uznávaným) vůdcem moravských nekatolických, protestantských stavů (později je mu proto někdy přezdíváno „kacířský baron„).

Toto postavení se o několik let později proti Karlovi ze Žerotína obrací – v roce 1599 musí čelit obviněním (ze strany katolických moravských stavů), že se spojil proti císařské moci s Francií a kurfiřtem falckým – přesto, že jsou nakonec všechna obvinění vyvrácena, je Karel st. ze Žerotína z moravského zemského soudu v roce 1602 odvolán.

Po této události Karel st. ze Žerotína z veřejného života na několik let odchází.

Do vrcholné politiky své doby se Karel st. ze Žerotína vrací v roce 1608 – poté, co se při mocenském boji mezi císařem Rudolfem II. Habsburským (viz Rudolf II. Habsburský) a jeho bratrem Matyášem postaví na Matyášovu stranu, je jmenován, po faktickém odtržení Moravy od českých zemí tzv. libeňskou smlouvou z roku 1608, moravským zemským hejtmanem (na tomto postu pak působí až do roku 1615, kdy na vlastní žádost na úřad rezignuje).

Po vypuknutí českého stavovského povstání v roce 1618 prosazuje Karel st. ze Žerotína neutralitu Moravy a je loajální vůči Habsburkům, nového českého krále Friedricha V. Falckého (viz Friedrich V. Falcký) nepodpoří – po bitvě na Bílé hoře, nástupu císaře Ferdinanda II. Habsburského (viz Ferdinand II. Habsburský) na český královský trůn a následné rekatolizaci českých a moravských zemí, pak tomuto postoji vděčí za to, že není habsburskou mocí (příliš) pronásledován a že může poskytovat na svých panstvím útočiště kněžím Jednoty bratrské (mimo jiné na jeho panství v Brandýse nad Orlicí pobývá J. A. Komenský {viz Komenský, Jan Amos}).

Po vydání Obnoveného zřízení zemského v roce 1627 nicméně Karel st. ze Žerotína, jehož vliv na dění v českých a moravských zemích je v tu dobu již takřka nulový, rodnou zemi opouští (ač je mu jako nekatolíkovi uděleno výsadní právo ponechat si svá panství) – v roce 1629 odchází do dobrovolné emigrace do slezské Vratislavi, Moravu pak navštěvuje jen zřídka, nicméně, v roce 1633 se vrací a žije trvale v Přerově.

Karel st. ze Žerotína je autorem spisu „Apologie“ (1606), v němž obhajuje svoji politickou a společenskou nečinnost po svém odvolání z moravského zemského soudu. Kromě toho zůstala do dnešních dob dochována Karlova rozsáhlá korespondence (za svého života si dopisuje s mnoha významnými osobnostmi celé Evropy) a mnohé jeho spisy memoárové.

Karel st. ze Žerotína umírá 9. října roku 1636 v Přerově.