Štefan Osuský, československý (slovenský)
politik a diplomat, přichází na
svět 31. března roku 1889 v Brezové pod Bradlom nedaleko slovenské
Myjavy.
Vzdělání Osuský získává nejprve na gymnázium v Bratislavě od roku 1902), po odchodu do Spojených států amerických, v roce 1905, pak studuje ve Springfieldu teologii (v letech 1908–10) a v Chicagu (mezi roky 1910–1914) filozofii, práva a přírodní vědy.
V letech 1914–15 se Osuský účastní vědecké expedice do střední Ameriky, o rok se pak stává doktorem práva a nastupuje v jedné z chicagských advokátních kanceláří.
O politiku se zajímá Osuský již od svého příchodu do Spojených států – angažuje se ve slovenském krajanském hnutí, od roku 1915 vydává noviny „Slovenské slovo“ a „Slovenský týždenník“, o rok později se pak stává místopředsedou Slovenské ligy v Americe – na její podnět pak odjíždí do Evropy, kde má jednat s československým protirakouským odbojem o možnostech spolupráce.
V této době je Osuský zastáncem společného státu Čechů a Slováků, v Paříži spolupracuje s Československou národní radou, je ovlivněn zejména M. R. Štefánikem – od roku 1917 pak Osuský vede Československou tiskovou kancelář v Ženevě, v roce 1918 pak spolupracuje při vytváření československých legií v Itálii.
Po vzniku samostatného Československa nastupuje Osuský v roce 1918 do úřadu československého vyslance ve Velké Británii, kde pak působí až do roku 1921, kdy nastupuje do úřadu československého vyslance v Paříži – zde pak setrvá až do roku 1939.
Zároveň se Osuský významně podílí na vzniku a utváření československé zahraniční politiky – účastní se příprav a jednání pařížské mírové konference, v letech 1919–20 působí při těchto jednáních jako generální tajemník československé delegace: za Československo pak v Paříži podepisuje mírovou smlouvu s Maďarskem, Bulharskem a Tureckem.
Od roku 1920 Osuský zastupuje též Československo ve Společnosti národů – zde je v letech 1920–30 členem tzv. reparační komise, zabývající se otázkou válečných reparací po první světové válce, mezi lety 1922–36 je zároveň ve funkci předsedy kontrolního výboru této organizace.
Po 15. březnu roku 1939, kdy dojde k obsazení Čech a Moravy nacistickým Německem a vzniku samostatného Slovenského štátu, se Osuský stává jedním z hlavních představitelů československého zahraničního protiněmeckého odboje – v listopadu roku 1939 je jmenován členem Československého národního výboru v Paříži a v červenci roku 1940 se stává ministrem československé exilové vlády v Londýně a členem Státní rady.
V roce 1942, v březnu, nicméně Osuský československý odboj opouští - důvodem jsou jeho stále rostoucí rozpory s vůdčí osobností československého exilu v Londýně, s E. Benešem (viz Beneš, Edvard): Beneš s Osuským proti sobě stojí zejména v otázce organizace československého zahraničního odboje a v otázce poválečného uspořádání Československa, kde rozpory vyvolává otázka budoucího postavení Slovenska v rámci československého státu – spory mezi Osuským a Benešem nakonec končí tím, že Beneš zbaví Osuského všech jeho funkcí a tím jej vyřadí z politického života.
Na jaře 1945 se pak Osuský odchází zpět do Spojených států amerických, kde se stává profesorem na univerzitě v Hamiltonu.
Po komunistickém puči v roce 1948 se pak Osuský začíná opět angažovat v krajanském hnutí, stává se zakladatelem a členem Rady svobodného Československa – zároveň publikuje řadu odborných článků a publikací, v nichž se věnuje dějinám československé politiky a problematice mezinárodních vztahů.
Štefan Osuský umírá 27. září roku 1973 ve Washingtonu ve Spojených státech amerických.
Komentáře