Životopisy online – osobnosti, celebrity

Karel Schwarzenberg (celým jménem Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena von und zu Schwarzenberg), potomek šlechtického rodu pánů ze Schwarzenberka a současný český politik (spoluzakladatel a předseda politické strany TOP 09), přichází na svět 10. prosince roku 1937 v Praze jako syn Karla, VI. knížete Schwarzenberga (1911–1986) a jeho manželky Antonie, princezny z Fürstenbergu.

Dětství Karla Schwarzenberga je poznamenáno komunistickým pučem roku 1948 – po nástupu Klementa Gottwalda k moci je rodina knížete Schwarzenberga donucena k emigraci a uchyluje se do Rakouska.

V Rakousku pak Karel Schwarzenberg získává právnické vzdělání (ve Vídni), v Mnichově pak studuje lesnictví. Tato studia ale nedokončí, po smrti adoptivního otce Jindřicha hospodaří na rodinných statcích v Rakousku a Bavorsku.

I když opustil Československo jako malý chlapec, zajímá se Karel Schwarzenberg o osud rodné země velice intenzívně – v roce 1968 zakládá zahraniční Československé dokumentační středisko, podporuje československý disent, v osmdesátých letech působí jako předseda Helsinského výboru pro lidská práva.

Po listopadu 1989 se Karel Schwarzenberg vrací do Československa, 10. července 1990 byl jmenován kancléřem prezidenta republiky Václava Havla (z této funkce odchází po Havlově abdikaci v roce 1992).

V letech 1992–2004 stojí Karel Schwarzenberg mimo aktivní politiku, v roce 2002 se neúspěšně pokusil o kandidaturu do Senátu České republiky. V roce 2004 kandiduje Schwarzenberg znovu, tentokráte v Praze a tentokráte úspěšněji a stává se za US-DEU senátorem.

9. ledna 2007 se Karel Scharzenberg stává ministrem zahraničí ČR, do vlády je nominován Stranou zelených. Jeho patrně největším ministerským počinem z této doby je podpis smlouvy o umístění radarové základny USA na území Vojenského újezdu Brdy.

V červnu 2009 spolu s Miroslavem Kalouskem zakládá stranu TOP 09 a nyní je jejím předsedou. V květnových volbách r.2010 byl zvolen poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, ve vládě Petra Nečase nyní působí na postu ministra zahraničních věcí.

Kníže Karel Schwarzenberg je podruhé ženatý s Terezou Hardeggovou, s níž má tři děti – syny Jana Nepomuka Schwarzenberga a Karla Filipa Schwarzenberga a dceru Annu Karolínu Morgan.

Josef I. Habsburský, římský císař, český a uherský král, přichází na svět ve Vídni 26. července roku 1678 jako nejstarší syn císaře Leopolda I. (viz Leopold I. Habsburský) a jeho třetí manželky Eleonory Magdalény.

Již od svého narození je Josef I. předurčen za otcova následníka na trůně, Leopold I. mu ještě za svého života zajistí nástupnictví jak v monarchii, tak na římském (císařském) trůnu. Uherská korunovace Josefa, tehdy devítiletého, se koná 9. prosince roku 1687, jako jedenáctiletý je pak Josef I. Habsburský korunován 26. ledna 1690 (o dva dny dříve je zvolen) v Augsburku římským králem. Česká korunovace Josefova se ale nikdy neuskuteční.

V mládí prochází inteligentní a bystrý Josef náročnou výchovou budoucího panovníka, při studiích se vyznačuje především jazykovým nadáním a zájmem o hudbu, kterou stejně jako otec aktivně komponuje a provozuje.

V roce 1699, 24. února se Josef I. žení – jeho manželkou se stává Amálie Vilemína.

V roce 1705, po smrti císaře Leopolda I., začíná období Josefovi samostatné vlády – po svém nástupu do čela monarchie se pak tento reformní politik obklopuje pragmatickými politiky a diplomaty, s jejichž pomocí usiluje o správní a finanční reformy monarchie a o upevnění svého postavení jako císaře v Římsko-německé říši. Posiluje úlohu centrálně řízené státní byrokracie, uvažuje však i o změnách v systému postavení jednotlivých v rámci monarchie (dochází např. k pokusu o revizi českého Obnoveného zřízení zemského, vyskytnou se ale i návrhy na vytvoření generálního sněmu všech zemí monarchie).

Josef I. Habsburský též začíná s reformami v oblasti berního systému – jeho stát začíná intenzivněji zasahovat do ekonomiky jednotlivých zemí v duchu zásad merkantilismu.

Na mezinárodním poli dědí Josef I. Habsburský otevřený válečný konflikt, válku o dědictví španělské, v níž habsburská monarchie společně s Anglií, Nizozemím a dalšími evropskými státy bojuje proti Francii ve snaze prosadit Josefova mladšího bratra Karla na španělský trůn.

Kromě této války, v níž monarchie zaznamená celou řadu úspěchů, se musí Josef I. Habsburský vyrovnat s tlakem švédského krále Karla XII. a s povstáním Františka Rákócziho II. v Uhrách. Ze strany Karla XII., který v roce 1706 vpadá do Slezska a poté do Saska, hrozí císaři nebezpečí, že se spojí s Francií – po uzavření altranstädstké konvence, která znamená značné Josefovi ústupky vůči švédskému králi, se Karel XII. účasti na západoevropském mocenském boji vzdává.

V Uhrách je situace jiná – vzbouřenecký sněm (tzv. sněm onódský), sesadí v roce 1707 císaře Josefa I. z trůnu. Josefovi se ale postupně podaří získat převahu a rozvinout mírová jednání.

Konečného vyřešení situace v Uhrách a stejně tak konečného rozřešení válečného konfliktu o dědictví španělské se však císař Josef I. Habsburský nedočká – 17. dubna roku 1711 ve svých necelých třiatřiceti letech nečekaně ve Vídni umírá.

Jeho smrtí jsou přerušeny i všechny reformní procesy v habsburské monarchii – další reformní pokusy musí počkat až na vládu Josefovy neteře Marie Terezie (viz Marie Terezie) a především pak na jejího syna (a Josefova prasynovce) Josefa II.

Císař Josef I. Habsburský je pohřben v rodové hrobce Habsburků ve Vídni.

Ladislav, řečený Pohrobek, český a uherský král z dynastie Habsburků přichází na svět 22. února roku 1440 v Komárně jako syn krále Albrechta Habsburského (ten je v okamžiku Ladislavova narození již 118 dní po smrti, proto Ladislav „Pohrobek“) a Alžběty Lucemburské.

Nestabilní politická situace v Uhrách v době Ladislavova narození je příčinou toho, že je Ladislav Pohrobek již jako dvanáctitýdenní novorozenec (15.4.1440) zásluhou své matky, která se snaží synovi zajistit nástupnictví v Čechách, Uhrách i Rakousích, korunován uherským králem – nicméně, uherskými stavy byl již dříve za krále korunován Vladislav III. Jagellonský: tento problém pak vyřeší až Vladislavova předčasná smrt v bitvě s Turky u Varny v roce 1444.

Po Vladislavově smrti je Ladislav Pohrobek uherskými stavy za krále přijat – do doby jeho plnoletosti je pak určen za říšského správce János Hunyady (otec pozdějšího krále Matyáše Korvína).

Poručníkem (vychovatelem) Ladislava Pohrobka (Ladislavova matka umírá v roce 1442) se pak stává římskoněmecký císař Fridrich III.

28. října roku 1453 je pak Ladislav Pohrobek po zvolení stavy českým králem korunován v Praze, nicméně, zemi dál vládne zemský správce Jiří z Poděbrad (viz Jiří z Poděbrad), nový král v Čechách nepobývá.

V roce 1455 Ladislav Pohrobek zasáhne ostře proti hunadyovské opozici v Uhrách – starší syn Jánose Hudyadyho (ten je v té době již po smrti) Ladislav (László) Hunyady je popraven, jeho mladší bratr Matyáš (budoucí král Matyáš Korvín) je uvězněn.

V roce 1456 začíná Ladislav Pohrobek plánovat sňatek s dcerou francouzského krále Karla VII. – tento sňatek ale již nebude uzavřen – v září roku 1457 přijíždí Ladislav Pohrobek na osobní vyzvání Jiřího z Poděbrad do Prahy, kde pak 23. listopadu téhož roku umírá na následky akutního leukemického onemocnění.

Po smrti bezdětného Ladislava se českým králem stává Jiří z Poděbrad.

Rudolf Habsburský (přezdívaný „král Kaše“), vévoda rakouský v letech 1298–1306 a český král v letech 1306–07, přichází na svět někdy kolem roku 1281 jako syn Albrechta Habsburského.

Když se Rudolfův otec stane v roce 1298 římskoněmeckým císařem Albrechtem I., je mladý Rudolf oženěn s Blankou, sestřenicí francouzského krále Filipa IV. Sličného – prostřednictvím tohoto sňatku se pokouší Albrecht I. o spojení říše s Francií.

V roce 1305 ale Blanka předčasně umírá – rok nato, po smrti (zavraždění) posledního Přemyslovce na českém trůnu, Václava III., pak přitáhne Albrecht I. se svým synem do Prahy, kde je pak v říjnu roku 1306 zvolen Rudolf částí české šlechty (šlechty, stojící proti Jindřichu Korutanskému {viz Jindřich Korutanský}) českým králem – jeho nárok na trůn je pak ještě podpořen jeho sňatkem s královnou-vdovou po Václavu II. Eliškou Rejčkou (dědičkou Polska), sňatek sám se koná ve stejný den jako volba krále.

Rudolf Habsburský pak českým zemím vládne příliš krátce na to, aby jeho doba mohla být nějak obecněji charakterizována, nicméně faktem je, že Rudolf je výtečným hospodářem, panovníkem, který velice uvážlivě (rozuměj spořivě) spravuje svůj královský majetek – králova spořivost koneckonců stojí i za jeho nelichotivou přezdívkou „král Kaše“.

Rudolf Habsburský zvaný Kaše umírá nečekaně 4. července roku 1307 při obléhání Horažďovic, které se odmítnou podrobit jeho královskému majestátu, na úplavici. Pochován je v chrámu sv. Víta (viz sv. Vít) na Pražském Hradě.

Žádného potomka,svého eventuálního nástupce na českém trůnu Rudolf nezanechává, na český královský stolec se po jeho smrti vrací Jindřich Korutanský. 

Leopold I. Habsburský, římský císař, český a uherský král, přichází na svět 9. června roku 1640 ve Vídni jako čtvrtý syn císaře a krále Ferdinanda III. (viz Ferdinand III. Habsburský) a jeho první ženy Marie Anny Španělské.

Jako čtvrtý syn, i když jeho dva starší bratři, Filip August a Maxmilián Tomáš, zemřou ještě před jeho narozením, nemá Leopold nárok na žádný z habsburských trůnů – za nástupce Ferdinanda III. je určen druhý z žijících synů, Ferdinand IV. (viz Ferdinand IV. Habsburský), starší Leopoldův bratr.

Leopoldova kariéra má být podle otce nasměrována jiným směrem – má následovat kariéru svého strýce arcivévody Leopolda Viléma, několikanásobného biskupa a velmistra řádu německých rytířů – Leopoldovi I. je přisouzena kariéra duchovního.

V létě roku ale Ferdinand IV. náhle umírá a z Leopolda se stává budoucí panovník. Otec mu hned v následujících letech zajistí uherský a český trůn (uherským králem se stává Leopold I. Habsburský 27. června 1655 a českým pak 14. září roku 1656).

Otcova snaha zajistit synovi titul římského krále a zajistit mu tak nástupnictví v hodnosti římského císaře však končí neúspěchem – proti je zejména Francie, mající zájem na zmenšení vlivu Habsburků v říši.

Zápas o římský trůn je pak pro Leopolda prvním samostatným bojem na evropské scéně po smrti otce – v roce 1658 v tomto boji vítězí: 18. července je Leopold I. Habsburský ve Frankfurtu zvolen římsko-německým císařem a o třináct dní později je tamtéž korunován.

Za vlády Leopolda I. Habsburského se Habsburská říše potýká s mnoha vnějšími i vnitřními problémy. Zvnějšku jí nebezpečí hrozí hlavně na západě – od tradičního rivala Habsburků, Francie – a na jihovýchodě od Osmanské říše. Vnitřním nebezpečím je pak pro Habsburskou říši především nestabilita v Uhrách, přesněji v jejich západní a severní části (zbytek Uher je obsazen Turky) – zdejší šlechta několikrát za Leopoldovi vlády povstane a spojence přitom nachází v sedmihradských knížatech a nezřídka též v osmanských Turcích.

V letech 1663–1664 proběhne první Leopoldova velká vojenská srážka s Osmanskou říší – o dvacet let později pak stojí Turci před Vídní, kde jsou ( i díky velké pomoci dalších evropských panovníků, především polského krále Jana III. Sobieského a německých knížat) Leopoldem I. 12. září roku 1683 poraženi. Toto vítězství je pak začátkem postupného vytlačení Turků z Uher v osmdesátých a devadesátých letech 17. století. Nakonec je po vítězství u Zenty (roku 1697) uzavřen v roce 1699 karlovický mír, jímž Habsburské říši připadne území Uher se Sedmihradskem, Chorvatskem a Slavonií. Balkánská hranice monarchie se ustaluje přibližně na linii Sáva-Dunaj-Transylvánské Alpy.

Vítězný boj s Osmanskou říší patří k vrcholným úspěchům Leopoldovy vlády. Na západě, kde se jeho říše sráží s rozpínavou Francií, ale tolik úspěšný není – po válce, která proběhne v sedmdesátých letech 17. století mezi koalicí Nizozemska, Španělska, Lotrinska a Habsburské monarchie a mezi Francií (pod vládou Ludvíka XIV.) a jejím spojencem Švédskem, přichází Habsburská monarchie nijmegenským mírem z roku 1679 o některá svá území. Teprve další konflikt v letech devadesátých a následný mír z Rijswijku (1697) vrací Leopoldovi jeho územní ztráty z předchozí války.

K dalšímu velkému střetu s francouzskými Bourbony dochází pak na sklonku Leopoldovi vlády ve válce o dědictví španělské – výsledku tohoto střetu se však Leopold I. Habsburský již nedožije.

Pro české země znamená Leopoldova doba především trvalý mír – české země tak mají dostatek času na to, zotavit se hospodářsky i demograficky z následků třicetileté války. České území je za vlády Leopolda I. Habsburského ušetřeno přímých válečných akcí (s výjimkou východní Moravy), obyvatelstvo se nicméně Leopoldových válek účastní jak přímo (účastní ve vojsku) tak nepřímo (velkým daňovým zatížením).

Leopoldova vláda je v Čechách charakterizována též atmosférou vypjaté barokní zbožnosti, kdy je již zklidněna rekatolizace a celé Čechy i Morava jsou v podstatě katolické.

Velkým problémem se ale stává sociální situace venkovského (poddanského) obyvatelstva, které se stále častěji začíná dostávat do konfliktů s vrchností – k největšímu selskému povstání pak dochází v roce 1680, v době, kdy Leopold I. Habsburský právě pobývá v Praze.

Císař Leopold I. Habsburský je osobně kultivovaným a uměnímilovným panovníkem, věnuje se komponování a provozování hudby, účastní se mnohých dvorských baletních a divadelních produkcí.

Leopold I. Habsburský je celkem třikrát ženat a se svými manželkami má celkem 16 dětí. Jeho prvou ženou se 12. prosince roku 1666 stává jeho neteř, španělská infantka Markéta Marie Terezie, s níž má syny Ferdinanda Václava a Jana Leopolda a dcery Marii Annu a Marii Antonii. Druhé manželství uzavírá Leopold několik měsíců po smrti Markéty, 15. října roku 1673, se vzdálenou sestřenicí Klaudií Felicitas Tyrolskou, která mu porodí dvě dcery – Annu Marii Žofii a Marii Josefu Klementinu. Třetí manželkou Leopolda I. je pak Eleonora Magdaléna Falcko-Neuburská, s níž se žení 14. prosince roku 1676 a s níž má celkem deset dětí – Josefa, pozdějšího císaře Josefa I. (viz Josef I. Habsburský), Kristýnu, Marii Alžbětu, Leopolda Josefa, Marii Annu, Marii Terezii, Karla (pozdější císař Karel VI.), Marii Josefu, Marii Magdalénu a Marii Markétu.

Císař Leopold I. Habsburský je jedním z nejdéle panujících Habsburků (na českém trůně ho délkou panování předčí až František Josef I. {viz František Josef I.}), vládne celých 48 let. Smrt k němu pak přichází v jeho pětašedesáti letech ve Vídni 5. května roku 1605, pohřben je v habsburské kapucínské kryptě tamtéž.