Ivan Hlinka, český hokejista (střední útočník) a klubový a reprezentační trenér, jedna z nejslavnějších osobností českého (a československého) hokeje vůbec, trojnásobný mistr světa a trenér vítězného týmu z olympijských her v japonském Naganu v roce 1998, přichází na svět 26. ledna roku 1950 v Mostě v rodině funkcionáře komunistické strany (a hokejového funkcionáře v litvínovském klubu).

Hokeji se Hlinka věnuje již od mládí (začíná hrát ve svých šesti letech za mládežnické týmy v Litvínově), jeho výrazný talent se pak prosadí, když je Hlinkovi šestnáct let – právě v tomto věku Ivan Hlinka poprvé nastupuje v československé hokejové lize za tým Litvínova. Vedle hokeje absolvuje Hlinka střední průmyslovou školu, poté absolvuje pražskou Vysokou školu ekonomickou, je i absolventem trenérství na FTVS.

Jako dvacetiletý se Ivan Hlinka stává kapitánem litvínovského týmu, ve stejném věku pak poprvé Hlinka hraje i za reprezentační tým – s československým národním týmem Ivan Hlinka získá jako hráč tři tituly mistra světa (v Praze 1972, v Katovicích 1976 a ve Vídni 1977), přičemž se zúčastní celkem jedenácti turnajů mistrovství světa a dvou turnajů olympijských (v Sapporu 1972, kde získává s týmem bronzové medaile, a v Innsbrucku 1976, kde jsou českoslovenští hokejisté stříbrní) – Hlinkova střelecká bilance je přitom obdivuhodná, při 256 reprezentačních startech zaznamená celkem 132 gólů (v domácí, československé lize pak Hlinka odehraje 544 zápasů, v nichž zaznamená 347 gólů). V letech 1977–80 je Ivan Hlinka kapitánem reprezentace, v roce 1978 pak Hlinka získává Zlatou hokejku.

V roce 1981 odchází Ivan Hlinka (společně se svým spoluhráčem z reprezentace J. Bublou) do zámořské NHL – oba se stávají jedněmi z prvním československých hráčů, kteří hrají v této hokejové soutěži legálně, s dovolením československých úřadů (do té doby se v soutěži objevují v naprosté většině českoslovenští emigranti).

V NHL působí Ivan Hlinka za tým Vancouver Canucks (v letech 1981–83), po návratu do Evropy pak Hlinka působí ve švýcarském týmu EV Zug (1983–85). Po návratu do Československa pak začíná Ivan Hlinka působit jako trenér, a to nejprve ve „svém“ Litvínově, později trénuje německý Freiburg.

K české (již ne československé) reprezentaci Ivan Hlinka (jako trenér) přichází poprvé v roce 1991, kdy český tým pod jeho vedením získává bronzové medaile na olympijských hrách a na mistrovství světa ve stejném a následujícím roce. Od reprezentace pak Hlinka odchází po mistrovství světa v Itálii v roce 1994, kde český tým skončí na sedmém místě (nejhorší umístění v historii).

Zanedlouho (v roce 1997) se ale Ivan Hlinka k reprezentaci vrací a ve stejném roce získává jím vedený tým bronzové medaile na mistrovství světa v Německu.

Vrchol Hlinkovi trenérské kariéry přichází o rok později, v roce 1998, kdy jím vedený hokejový tým České republiky získá na olympijských hrách v japonském Naganu historicky první zlaté medaile pro Českou republiku – o rok později pak Hlinkou vedená reprezentace vítězí na mistrovství světa.

V roce 2000 pak Ivan Hlinka odchází podruhé do NHL, tentokrát jako trenér – jako hlavního kouče jej angažuje tým Pittsburgh Penguins - v týmu Hlinka vydrží jednu sezónu, v roce 2001 se po nepříliš vydařeném angažmá vrací do Evropy.

V letech 2001–2002 působí Ivan Hlinka jako generální manažer české hokejové reprezentace, připravující se na olympijské hry v Salt Lake City v roce 2002, poté Ivan Hlinka nastupuje jako trenér k ruskému týmu Avantgard Omsk, kde trénuje jednu sezónu.

V roce 2002 je Ivan Hlinka uveden do Síně slávy IIHF, v roce 2004 je pak zvolen Hokejovou legendou České republiky, v hlasování o domácího hokejistu století končí Hlinka pátý.

V roce 2004 je Ivan Hlinka potřetí jmenován jako trenér k českému reprezentačnímu týmu – během příprav na Světový pohár 2004 pak Ivan Hlinka náhle tragicky (na následky autonehody) umírá – český hokej ztrácí jednu ze svých největších osobností.