Životopisy online – osobnosti, celebrity

Tímoleón, řecký vojevůdce a politik, pocházející z Korintu, muž, díky němuž jsou ve 4. století před naším letopočtem zbaveny Syrakúsy vojenské diktatury tyrana Dionýsia II. Mladšího a celá Sicílie je pak osvobozena z kartaginského útlaku, přichází na svět kolem roku 411 před naším letopočtem.

Tímoleónův život je dnes velkou neznámou – první zmínky o Tímoleónovi pocházejí z doby kolem roku 365 př. n. l., kdy zosnovuje vraždu vlastního bratra, který od něj vyžaduje podporu svých despotických snah.

Další desetiletí Tímoleónova života nejsou známa, znovu se s Tímoleónem setkáváme až ve druhé polovině 4. století př. n. l., kdy se se svým vojskem staví do čela obyvatel Syrakús, nespokojených s despotickou vládou Dionýsia II. Mladšího – v roce 341 je pak tyran Dionýsios II. donucen vzdát se vlády a v Syrakúsách je nastolena demokracie.

Tímoleónova armáda pak stojí za rozkvětem nejen Syrákús, nýbrž celé Sicílie – Tímoleón během několika vojenských tažení porazí a vytlačí z oblasti kartáginská vojska, která do té doby usilují o co největší vliv na sicilské (řecké) kolonie.

Tímoleón, korintský vojevůdce a politik, který osvobodil Sicílii z kartáginského vlivu a pomohl nastolit demokracii v Syrákúsách, umírá někdy kolem roku 337 př. n. l..

Solón, athénský básník (přináší do Athén iónskou elegii a je označován za prvního athénského básníka), státník a zákonodárce, politik, označovaný za „otce řecké demokracie“, přichází na svět někdy kolem roku 638 př. n. l. jako potomek aristokratického rodu, odvozujícího svůj původ od posledního athénského krále.

Poprvé se Solón dostává do centra pozornosti někdy kolem roku 600 př. n. l., v období bojů Athén s Megarou o nadvládu nad Salaminou – přestože je většina Athéňanů rozhodnuta boj vzdát, Solón je vlasteneckými verši přesvědčí, aby vytrvali – výsledkem je pak vítězství Athén. Prostřednictvím básní pak Solón ovlivňuje athénskou společnost po celý svůj život.

Po vítězství nad Megarou je Solón v roce 594 př. n. l. zvolen do úřadu archonta, nejvyššího athénského úředníka, přitom jsou mu dány mimořádné pravomoci – má se stát čímsi jako smírčím zprostředkovatelem v boji mezi athénskými lidovými vrstvami a rodovou aristokracií.

V úřadu archonta zahajuje Solón okamžitě politické a sociální reformy – ruší otroctví pro dluhy a za peníze státu vykoupí mnoho Athéňanů-dlužníků, tj. otroků. Dále Solón provádí pozemkovou reformu – stanoví maximální množství půdy, které může vlastnit jedna osoba, čímž je umožněn přístup chudších vrstev k půdě. Vzhledem k tomu, že bohatá statkářská vrstva vyváží z Athén takové množství obilí, že městu hrozí hlad, zakáže Solón též vývoz jakýchkoli zemědělských produktů (s výjimkou olivového oleje, kterého je nadbytek).

Jednou z nejvýznamnějších Solónových reforem je ta, která rozděluje athénské občany do čtyř tříd v závislosti na ročním výnosu plodin a na majetku – na základě těchto tříd jsou pak občanům odstupňována jejich práva a jejich povinnosti.

Na základě Solónových reforem se též každý občan může odvolat proti rozhodnutí kteréhokoli úředníka na občanském sněmu (ekklésia), zároveň Solón zavádí porotní soud (héliaiá).

Solón též zavádí do athénské praxe jednotný systém měr a vah i mnoho dalších zákonů, regulujících např. majetkové či rodinné vztahy.

Solónovy reformy přinášejí do Athén mnoho revolučních změn – rolníci získávají politická práva, zástupci všech čtyř občanských tříd mají právo účasti na soudech a moc starého sněmu je omezena na úkor občanského sněmu, úředníci jsou pak vybíráni losem.

Athénští občané ale Solónovy reformy přijímají s nepříliš velkým pochopením – Solón se proto rozhodne načas odejít z veřejného života a vydává se na cesty: navštěvuje Egypt, Kypr a spoustu maloasijských městských států a do Athén se vrací po deseti letech, kdy jsou jeho reformy v Athénách již poměrně dobře zaběhnuty.

V roce 561 př. n. l. se Solón přes pokročilý věk znovu aktivně zapojuje do veřejného života, když se snaží svému příteli Peisistratovi zabránit v nastolení tyranské vlády.

Posmrtně je Solón zařazen mezi tzv. „sedm mudrců“ (podle antické tradice patří mezi sedm mudrců sedm myslitelů, jimiž začínají dějiny řecké filozofie a kultury – výčet těchto mudrců se liší u různých autorů, nejčastěji jsou mezi ně řazeni Thalés {viz Thalés z Milétu}, Solón, Periandros, Kleobúlos, Chilón, Biás a Pittakos), jeho popel je pak rozptýlen na Salamině.

Gelón, řecký vládce, tyran v Syrakúsách, z nichž se za jeho tyranie stává velmoc, ovládající většinu Sicílie, přichází na svět někdy kolem roku 540 před naším letopočtem.

Než-li se Gelónovi podaří získat vládu nad Syrakúsami, slouží jako velitel jezdectva tyrana Hippokrata v sicilském městě Gela – po jeho smrti pak v roce 491 př. n. l. usedá Gelón na jeho místo. Jako vládce Gely pak Gelón vede sporadické války s Kartágem.

V roce 485 př. n. l. Gelón využívá rozbrojů v Syrakúsách (jde o konflikt mezi tamějšími vlastníky půdy a lidem, který půdu vyvlastnil) a ovládne je – s nimi pak ovládne i více než polovinu Sicílie.

Za své vlády v Syrakúsách se Gelón zaměřuje především na budování syrakúského vojska - najímá žoldnéře a buduje silné loďstvo i pěchotu: se svojí silnou armádou pak Gelón zaútočí v roce 483 př. n. l. sicilské obce Euboia a Megara Hyblaia, jejichž prosté obyvatelstvo prodá do otroctví – aristokracii pak přivádí do Syrakús.

V roce 480 př. n. l., poté, co kartáginská vojska napadnou Sicílii, stojí Gelón v čele obránců – výsledkem je pak jeho slavné vítězství v bitvě u Himéry, vítězství, které má za následek omezení vlivu Kartága na Sicílii.

Někdy v roce 478 př. n. l. Gelón umírá.

Kypselos, řecký tyran v Korintu a zakladatel mnoha korintských kolonií v Iónském moři, přichází na svět někdy ve druhé polovině 7. století př. n. l. jako syn Éetióna a Labdy (ta pochází z rodu korintské vládnoucí aristokracie, tedy z rodu Bakchiovců).

Po Kypselově narození je Labdě ve věštírně v Delfách předpovězeno, že její syn svrhne v dospělosti rodovou vládu Bakchiovců v Korintu – když se o této věštbě korintští aristokraté dozvědí, rozhodnou se sotva narozeného Kypsela zabít. Labda ale syna ukryje do truhlice s obilím (truhlice na obilí=„kypselé“, odtud tedy tyranovo jméno) a zachrání mu tak život.

V dospělosti pak navštěvuje delfskou věštírnu sám Kypselos – poté, co si i on, stejně jako po jeho narození jeho matka, vyslechne předpověď, která mu slibuje vládu nad Korintem, svrhne Bakchiovce, kteří se jej po narození pokusili zabít, a na dalších třicet let je ujímá vlády nad Korintem.

Během své vlády zvelebí Kypselos Korint množstvím majestátních staveb, zároveň získává pro Korint mnoho kolonií na ostrovech v Iónském moři.

Kypselos umírá někdy kolem roku 625 př. n. l., vlády nad Korintem se po jeho smrti ujímá Periadros, jeden z řeckých „sedmi mudrců“ – tj. sedmi myslitelů, jimiž začínají dějiny řecké filozofie a kultury – výčet těchto mudrců se liší u různých autorů, nejčastěji jsou mezi ně řazeni Thalés (viz Thalés z Milétu), Solón (viz Solón), Periandros, Kleobúlos, Chilón, Biás a Pittakos.