Vlasta Burian (celým jménem Josef Vlastimil Burian), český filmový a divadelní herec, přezdívaný „král komiků“ a divadelní ředitel (v letech 1925-44 provozuje vlastní divadlo, dnes Divadlo Komedie), přichází na svět 9. dubna roku 1891 v Liberci v rodině krejčího.
V Burianových deseti letech se rodina stěhuje na pražský Žižkov, tady pak Burian vystuduje obchodní školu a tady pak nastupuje na místo příručího v obchodě s textilem. Za první světové války začíná Burianova herecká kariéra – nejprve v předměstských, periferních scénách a kabaretech, později je Vlasta Burian pak angažován ve smíchovském Švandově divadle, v kabaretu Rokoko či ve Vinohradském divadle: jako herec Vlasta Burian vyniká svým smyslem pro improvizaci a groteskní nadsázku, je talentovaných imitátorem, charakteristickým rysem jeho herectví je bohatý rejstřík mimických prostředků.
V roce 1925 pak Vlasta Burian zakládá svoji vlastní divadelní scénu (v místě dnešního pražského Divadla Komedie) – jako ředitel této scény bude působit do roku 1944. Na jevišti vlastního divadla Vlasta Burian ztvární mnoho výtečných komických charakterů – jen namátkou, nezapomenutelný je jeho Šebastian Katzelmacher ve hře E. A. Longena „C. a k. polní maršálek“ či Popelec Hadimrška v komedii E. Bacha a A. Arnolda „To neznáte Hadimršku“(obě představení jsou později i zfilmována).
Před filmovou kamerou debutuje Vlasta Burian poprvé v roce 1923, ještě v období „němého filmu“, kdy natočí celkem čtyři snímky: „Tu ten kámen“, „Falešná kočička“, „Lásky Kačenky Strnadové“ a „Milenky starého kriminálníka“ – Burianovým prvním zvukovým filmem je film M. Friče z roku 1930 „C. a k. polní maršálek“.
Po obrovském úspěchu tohoto snímku je pak Vlasta Burian obsazován do mnoha dalších úspěšných komediálních filmů: titulní roli hraje např. ve snímcích „To neznáte Hadimršku“ (režie M. Frič), „U pokladny stál“ (režie K. Lamač), „Ducháček to zařídí“ (režie K. Lamač), „Revizor“, „Anton Špelec, ostrostřelec“ (oba režie M. Frič) – rolí „přihrávačů“ se pak v Burianových filmech ujímají mnohé další hvězdy meziválečného filmu: J. Marvan (viz Marvan, Jaroslav), J. Plachta, H. Vítová, Č. Šlégl, A. Mandlová a jiní.
Od poloviny dvacátých let do konce druhé světové války patří Vlasta Burian k neobsazovanějším českým hercům, jeho divadlo patří k nejnavštěvovanějším.
V roce 1944 přichází ale v Burianově hvězdné kariéře prudký zlom – v září tohoto roku jsou všechna česká divadla z nařízení německých okupačních úřadů zavřena: zavřeno je i divadlo Burianovo, jeho činnost pak již nebude (pod Burianovým vedením) nikdy obnovena.
Po skončení druhé světové války je Vlasta Burian 24. května roku 1945 zatčen a obviněn z kolaborace s německým okupačním režimem za druhé světové války, nakonec je pak i odsouzen – několik měsíců je vězněn, je internován i v pracovním táboře, po propuštění pak až do roku 1950 nesmí veřejně vystupovat.
Poté, co mu bylo umožněno vrátit se na divadelní jeviště, je Vlasta Burian angažován v divadle v Kladně, poté působí tři roky v Hudebním divadle v Karlíně, jeho herecká kariéra nakonec končí v zájezdních estrádních pořadech.
Je třeba zmínit se i o další velké Burianově vášni – Vlasta Burian není jen vynikající komik, je i výtečný sportovec: Vlasta Burian hraje tenis, věnuje se jízdě na koni, cyklistice a je i skvělým fotbalistou – od roku 1916 hraje za pražskou Spartu, a to na postu brankáře.
Vlasta Burian umírá v Praze 31. ledna roku 1962, plně politicky a společensky rehabilitován je až v roce 1994, v roce 2002 jsou pak jeho ostatky přeneseny z pražského vinohradského hřbitova na Vyšehrad.