Benito Mussolini (celým jménem Benito Amilcare Andrea Mussolini), italský fašistický politik, předseda vlády a diktátor, který po boku hitlerovského (viz Hitler, Adolf) Německa zatáhl Itálii do bojů druhé světové války, přichází na svět 29. července roku 1883 v italském Predappiu v rodině kováře.
V mládí Mussolini studuje na učitelském ústavu – po absolutoriu (v roce 1901) pak Benito Mussolini krátký čas působí jako učitel ve vesnici Gualtieri nedaleko svého rodiště – již ale v roce 1902 učitelské místo opouští a odchází do Švýcarska, kde se pak živí pomocnými pracemi.
Po návratu do Itálie (v roce 1904) nastupuje Mussolini prezenční vojenskou službu, po roce 1908 se pak živí jako příležitostný novinář, snaží se přitom (neúspěšně) prosadit i jako literát.V roce 1912 se Benito Mussolini stává redaktorem stranických novin Italské socialistické strany (sám je jejím členem od roku 1902), nazvaných Avanti (tj. Vpřed), o dva roky později, v roce 1914 se pak stává jejich ředitelem.
Stále ještě v roce 1914 je ale Benito Mussolini ze socialistické strany vyloučen – důvodem jsou Mussoliniho (od socialistické doktríny) odlišné názory na vstup Itálie do bojů první světové války.
Benito Mussolini po svém odchodu z řad socialistické strany (a z listu Avanti) začíná vydávat list Il popolo d’Italia, kde poprvé nastiňuje program své budoucí politické strany, v letech 1915-17 pak Benito Mussolini bojuje v řadách italské armády v bojích první světové války – válka pro něj končí zraněním (je zasažen do hýždí střepinami z granátu).
Po skončení první světové války se Benito Mussolini vrací k myšlence na založení vlastní politické strany a v roce 1919 pak vzniká v Miláně polovojenská politická organizace Fasci di Combattimento (tj. Bojové svazky) – v roce 1921 je pak tato organizace změněna na fašistickou stranu, nesoucí název Partito Nazionale Fascista.
V čele své strany se pak Benito Mussolini během krátké doby dostává až na krajní pravici italského politického spektra (do italského parlamentu se jako poslanec dostává v roce 1921), po pochodu fašistických „černých košil“ na Řím je pak v roce 1922 jmenován italským králem Viktorem Emanuelem III. jmenován předsedou vlády – v jejím čele pak Benito Mussolini zahajuje program rozsáhlých hospodářských reforem, zároveň stále více uzurpuje moc do svých rukou.
V roce 1925 začíná Benito Mussolini vládnout Itálii otevřeně diktátorským způsobem – začíná být titulován jako capo del governo e duce del fascimo (tj. šéf strany a vůdce státu), je nastolena diktatura jediné povolené politické strany, zavedena cenzura, političtí oponenti (zejména socialisté a komunisté) jsou perzekuováni a vražděni.
Ve třicátých letech 20. století, poté, co je upevněna jeho moc nad Itálií, začíná období Mussoliniho zahraničních (ať již politických či vojenských) výbojů – v roce 1935 zaútočí bez vyhlášení války Mussoliniho Itálie na Habeš (Etiopii) a v květnu roku 1936 je Habeš začleněna mezi italské koloniální panství.
V roce 1936 pak Benito Mussolini vojensky a hospodářskou pomocí podpoří ve španělské občanské válce Francovy (viz Franco y Bahamonde, Francisco) fašisty, později se pak Mussolini připojuje k Paktu tří, tj. k nacistickému Německu a Japonsku.
Od roku 1939 (od dubna) pak Mussoliniho Itálie okupuje Albánii, v roce 1940 se pak Benito Mussolini připojuje se svým státem k Paktu tří (tj. k nacistickému Německu a Japonsku) a účastní se útoku na Francii a Řecko, později se pak italské jednotky účastní útoku na Sovětský svaz.
V roce 1943 (v červenci) je pak Benito Mussolini, poté, co postupně ztratí podporu veřejnosti i vedení své strany, svržen (král Viktor Emanuel III. jej zbavuje premiérské funkce), zatčen a uvězněn – již v září stejného roku je ale Benito Mussolini nicméně německým komandem osvobozen a postaven do čela tzv. Italské socialistické republiky, vazalského státečku na severu Itálie s centrem v Saló, podřízeného nacistickému Německu.
Když na jaře roku 1945 armády Spojenců začne být Mussoliniho pozici na severu Itálie ohrožena, rozhodne se Benito Mussolini k útěku do Německa – během tohoto útěku je ale poznán a nedaleko jezera Como pak i zatčen i se svojí milenkou C. Petacciovou: 28. dubna jsou pak oba partyzány zastřeleni a jejich těla jsou veřejně vystavena v Miláně.