Winston Churchill : Muž, který pojmenoval železnou oponu

Winston Churchill (celým jménem Winston Leonard Spencer Churchill), britský politik, ministerský předseda Velké Británie v letech 1940-45 a 1951-55, laureát Nobelovy ceny za literaturu za rok 1953 a jedna z nejvýznamnějších osobností světové politiky 20. století, přichází na svět 30. listopadu roku 1874 na zámku Blenheim jako potomek starého šlechtického rodu.

Dětství prožije Churchill v irském Dublinu, vzdělání získává postupně na školách v Ascotu, Brightonu a Harrow. V roce 1893 pak Winston Spencer Churchill nastupuje jako kadet na vojenskou akademii v Sandhurstu (absolvuje v roce 1894) – po absolvování akademie Churchill nastupuje jako poručík u husarů.

V letech 1896-99 působí Winston Churchill jako armádní důstojník u britských jednotek v Africe a Indii.

V roce 1899 Winston Churchill armádu opouští a po neúspěšném vstupu do politiky (účastní se neúspěšně voleb do Dolní sněmovny) se stává válečným dopisovatelem během búrské války v jižní Africe – tady je zajat, nicméně podaří se mu uprchnout a vzápětí nato je opět povolán do armády, v jejíž řadách pak během búrské války bojuje.

V roce 1900 se Winston Churchill o vstup do politiky pokouší opět, a tentokrát již úspěšně – je zvolen členem Dolní Sněmovny britského parlamentu za konzervativní stranu. V roce 1904 Winston Churchill z řad britských konzervativců odchází a stává se členem labouristické strany (bude jejím členem až do roku 1924, kdy se opět vrátí mezi konzervativce).

V roce 1908 se pak Winston Churchill poprvé stává členem britské vlády, a to jako ministr obchodu (v této funkci působí do roku 1910), v letech 1910-11 působí pak Churchill jako ministr vnitra a mezi lety 1911-15 je Winston Churchill prvním lordem britské admirality.

Po vypuknutí první světové války a neúspěchu britských vojsk při obraně Antverp a během dardanelské operace je Winston Churchill donucen funkci prvního lorda admirality opustit a stává se kancléřem lancasterského vévodství, zároveň se jako důstojník účastní bojů první světové války ve Francii a v Belgii (mimo jiné velí praporu ve Flandrech).

PŘEČTĚTE SI TAKÉ  Jan Černý. Úředník ministerským předsedou

V roce 1916 se pak Winston Churchill navrací do Dolní Sněmovny britského parlamentu, v letech 1917-18 přitom působí jako ministr zbrojení a letectví (na jeho popud je britská armáda vyzbrojována tanky), v lednu roku 1919, již po skončení první světové války se Churchill stává ministrem války (bude jím do roku 1921).

V letech 1921-22 Winston Churchill působí v britské vládě jako ministr kolonií – po porážce labouristů ve volbách na podzim roku 1922 pak Churchill z vlády odchází.

Navrací se do ní v roce 1924, nyní už jako opětovný člen konzervativní strany – stává se ministrem financí (bude jím do roku 1929, kdy vláda padne).

Během třicátých let Winston Spencer Churchill ve vrcholné politice nepůsobí – z pozice opozičního politika nicméně ostře kritizuje nepřipravenost Velké Británie na hrozící válečný konflikt v Evropě a politiku ústupků vůči hitlerovskému Německu (viz Hitler, Adolf).

Do nejvyšších státních funkcí se Winston Churchill navrací až s počátkem druhé světové války – 4. září, krátce po napadení Polska Německem je Churchill jmenován prvním lordem admirality, po pádu Chamberlainova kabinetu se pak stává v květnu roku 1940 ministerským předsedou vlády národní koalice, zároveň zastává post ministra obrany.

Během války pak Winston Churchil patří k nejdůležitějším osobnostem protiněmecké koalice – zároveň Churchill již za války varuje před politikou ústupků vůči Sovětskému svazu J. V. Stalina (viz. Stalin, Josif Vissarionovič). Winston Churchill se za druhé světové války účastní těch rozhodujících mezinárodních konferencí, na kterých je dohodnut postup vůči Německu – v roce 1941 spolupodepisuje Atlantickou chartu a účastní se konference ve Washingtonu, kde přichází s požadavkem soustředit vojenské síly za druhé světové války především proti Německu.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ  Golda Meirová. První žena v čele Izraele

Jako britský ministerský předseda pak Winston Churchill zastupuje Velkou Británii i na třech nejdůležitějších válečných konferencích tzv. „velké trojky“ (Sovětského svazu, Spojených států amerických a Velké Británie) – v Teheránu roku 1943, v Jaltě na jaře roku 1945 a nakonec i v Postupimi (též 1945).

Po skončení druhé světové války působí Winston Churchill krátce jako předseda vlády konzervativců, po jejím pádu po volbách v červenci roku 1945 již nicméně tento post neobhájí a stává se vůdcem konzervativní opozice.

V roce 1946 pak Winston Churchill vystoupí se svojí kritikou bývalé protihitlerovské koalice (na konferenci v americkém Fultonu poprvé použije později tolik známé sousloví „železná opona“) – odsoudí politiku stalinistického Sovětského svazu a vyzve k vytvoření jednotného, protikomunistického bloku demokratických států.

Po volbách v roce 1951 se Winston Churchill vrací do křesla předsedy vlády za konzervativní stranu (předsedou vlády bude až do roku 1955), zároveň v letech 1951-52 působí jako ministr obrany.

Na jaře roku 1953 Winstona Churchilla postihne vážný záchvat mozkové mrtvice, ve stejném roce se Churchill stává laureátem Nobelovy ceny za literaturu za své celoživotní historické a biografické dílo (resp. za své šestisvazkové „Dějiny druhé světové války“).

Z politiky Winston Churchill odchází v roce 1955, zbytek života pak prožije, omezen následky mozkové mrtvice, v ústraní.

Winston Spencer Churchill umírá 24. ledna roku 1965.