Rudolf Slánský. V roce 1935 se stal tento syn poměrně zámožného židovského obchodníka poprvé poslancem československého Národního shromáždění za Gottwaldovu komunistickou stranu. Druhou světovou válku přežil po Gottwaldově boku v Moskvě, hned po jejím skončení se stal jedním z exponentů nově se rodící rudé diktatury.
Od dubna 1945 až do svého pádu v roce 1951 byl generálním tajemníkem ÚV KSČ, přeloženo do současného jazyka, druhým mužem strany. V listopadu 1951 byl zatčen a obviněn z velezrady ve vykonstruovaném procesu, v prosinci 1952 popraven. Stejně jako dalších 10 vrcholných představitelů strany, které pomáhal dostat se k moci.
Syn židovského obchodníka komunistou
Rudolf Slánský se narodil 31. července roku 1901 v Nezvěsticích nedaleko Plzně v rodině úspěšného židovského obchodníka. Po absolvování plzeňského gymnázia (1920) studoval na Vysoké škole obchodní v Praze. Už jako středoškolák se netajil svým ostře vymezeným levicovým vnímáním světa, když se pak v roce 1921 vydělilo z Československé sociálně demokratické strany dělnické tvrdé jádro, aby vytvořilo základy Komunistické strany Československa, byl Slánský přitom. Stejně tak byl při tom, když se v roce 1929 dostal k moci ve straně Klement Gottwald, vedle kterého Slánský brzy získal ty nejdůležitější stranické funkce. V roce 1935 se pak poprvé Slánský stal poslancem, v Národním shromáždění působil až do zákazu komunistické strany v roce 1938.
Válka? Z koncentráku se nevrátil nikdo z rodiny
Ještě v roce 1938 vycestoval Rudolf Slánský společně s dalšími vysokými funkcionáři komunistické strany do Moskvy. Jeho příbuzní byli po okupaci zavlečeni coby Židé do Terezína, válku přežil jediný – bratr Richard, který válku přežil v Londýně.
Slánského život v této době výrazně ovlivnil únos jeho dcery Naděždy v roce 1943 – nikdy se nezjistilo, zda se mělo jednat o „pojistku poslušnosti“ ze strany sovětských komunistů, faktem nicméně je, že svoji dceru Slánský již nikdy neviděl. V roce 1944 byl Rudolf Slánský vysazen společně s Janem Švermou vysazen na Slovensku, kde působil za povstání jako komunistický poradce.
1945-51 – Gottwaldův muž
Po válce se Rudolf Slánský vypracoval rychle na druhý nejvyšší post komunistické strany – až do svého odsouzení a popravy byl generálním tajemníkem strany, vždy stál věrně po Gottwaldově boku.
Po únorovém převratu roku 1948 pak Rudolf Slánský patřil k politikům, kteří měli zásadní podíl na nastolení komunistického teroru – už 9. září roku 1948 přednesl projev, ve kterém navrhl zřízení pracovních lágrů, vystěhování nepohodlných, ostrý kurz proti kulakům a živnostníkům. Jeho návrhy pak v dalších letech znamenaly smrt, vězení nebo emigraci pro statisíce.
Pád nečekal. Pořád věřil, že se obhájí
V období sovětsko-jugoslávské roztržky, kdy se Tito vzepřel Stalinovi, si sovětský vůdce uvědomil, že poslušnost vazalských zemí ve střední Evropě si vynutí nejsnáze strachem – životem si nesmí být jisty ani špičky režimu. V Československu se obětí čistek stal první muž strany – Rudolf Slánský.
Ten byl společně s dalšími třinácti vrcholnými představiteli strany obviněn v tzv. Procesu se Slánským z velezrady. Zatčen byl 23. listopadu roku 1951, ve vězení se dvakrát neúspěšně pokusil o sebevraždu. O necelý rok později, 20. listopadu 1952, byl zahájen zmanipulovaný proces, hlavním žalobcem byl nechvalně známý Josef Urválek, který poslal na smrt například také Miladu Horákovou. Obvinění před soudem přednesli nazpaměť naučený text, Slánský, stejně jako deset dalších spoluobviněných, byl odsouzen k trestu smrti oběšením.
Rozsudek byl vykonán 3. prosince 1952 v pankrácké věznici, jeho popel byl v lednu 1953 vysypán na silnici někde severně od Prahy. V roce 1963 byl Rudolf Slánský rehabilitován soudem, o pět let později pak komunistickou stranou.