Sulphurata Hyper-Oxygenata Frict. Nic vám to neříká? Právě pod tímto názvem bylo prodáno vůbec první balení zápalek. Stalo se tak 7. dubna roku 1827.
Prodávajícím byl John Walker, chemik a lékárník z městečka Stockton-on-Tees ve Skotsku, který sirky, fungující na principu tření, náhodou vynalezl o rok dříve.
John Walker sice první sirky, tzv. friction-lights – třecí zápalky, prodal, jejich vynálezcem ale není. Historie zápalek sahá mnohem hlouběji než do dvacátých let 18. století. Už v pravěku přišel člověk na to, že rychlé tření dvou dřívek zažehne jiskru stejně jako křesání kamenů. V době antického Říma pak legionáři k zapalování ohně používali tzv. sírové hůlky, kterými stačilo škrtnout o kámen a zapálily oheň. A konečně – od dob raného středověku se standardem při rozdělávání ohně stalo křesadlo, vynález, jenž prý do Evropy přinesli Maurové.
Historie zápalek tak, jak je známe dnes, se začala psát s koncem 17. století, kdy Henning Brand objevil fosfor – chemický prvek, který snadno a ochotně hoří. Někdy až moc ochotně. Mnozí vynálezci se o tom měli přesvědčit doslova na vlastní kůži.
V polovině 18. století se pak v bohatých rodinách začíná objevovat tzv. turínské světlo, skleněná trubička se sirným knotem, uloženým v bílém fosforu – stačilo zatáhnout a hořel oheň. Jenže sklo je sklo.
Teprve 19. století představilo zápalky podobné těm dnešním – Francouz Chancel začal v roce 1805 vyrábět sirky namáčecí, v roce 1827 přišel náš známý John Walker, v roce 19832 pak jejich snažení korunoval v roce 1832 Johann Fridrich Kramerer z Ludwigshafenu, považovaný za definitivního vynálezce fosforové třecí zápalky. V roce 1839, v poslední říjnový den, se pak začíná psát slavná historie sirkařské výroby v Sušici v jihozápadních Čechách, která přetrvala dodnes.
Ale to je už zase jiná kapitola. My si pro dnešek zapamatujme, že první sirky prodal John Walker. Stalo se tak 7. dubna roku 1827.