Armádní generál ve výslužbě Emil Boček, poslední český pilot, který za druhé světové války bojoval na straně západních Spojenců, navždy odešel za svými kamarády z kokpitu letounů RAF. Stalo se tak 25. března 2023, nedlouho po oslavě Bočkových 100 let.
Kdo byl Emil Boček? Jeho životopis by vydal na román
Byl rodákem z jihomoravské metropole, narodil se 25. února roku 1923 v Brně-Tuřanech. Tady také vychodil obecní školu a měšťanku, tady se také začal v roce 1938 učit strojním zámečníkem. Učení nedokončil. Ne z důvodu, že by mu škola nešla, hned v dalším roce se totiž rozhodl rozhodl pro emigraci – z domova tajně odešel na konci roku 1939 nedlouho poté, co Hitler napadl Polsko. Bylo mu necelých sedmnáct let.
Už útěk z Protektorátu by vydal na román. Emil Boček se pokusil přes Slovensko a Maďarsko (tehdy to byly dva fašistické státy) dostat dál na jih. Chtěl vstoupit do spojeneckých vojsk. První pokus byl neúspěšný, Boček byl společně s 12 dalšími Čechy zatčen maďarskou policií a po krátkém věznění měl být vrácen na Slovensko. Během předávání vězňů se mu ale podařilo uprchnout, vrátit se do Budapešti a pak se přes Jugoslávii, Řecko a Turecko dostat do Bejrútu.
V Bejrútu se Emil Boček zapsal do francouzských cizineckých legií. Už na jaře 1940 byl pak převelen k československým jednotkám ve Francii. Tady se účastnil bojů při ústupu francouzských vojsk před wehrmachtem. Po porážce Francie byl evakuován do Velké Británie.
Už v roce 1942 nastoupil k RAF. Do stíhačky se ale posadil až o pár let později
Na ostrovech se Emil Boček prakticky ihned dostal k RAF. Ale ne jako pilot, jak bylo jeho snem, nastoupil jako letecký mechanik u 312. stíhací perutě. Teprve v roce 1943 byl přijat do výcviku pro piloty, který absolvoval v Kanadě. Výcvik dokončil na jaře 1944, poté se stal stíhačem u 310. stíhací perutě RAF. Svůj první operační let Boček absolvoval symbolicky 28. října 1944 na výročí vzniku samostatného Československa v roce 1918.
Do osvobozeného Československa se Emil Boček vrátil 13. srpna roku 1945, společně s ostatními Čechoslováky ve službách RAF letěli na svých strojích. Nejkratší cestu přitom zvolit nemohli, museli dolů na Plzeň a až pak na Prahu. Přes okupační zónu spravovanou Rudou armádou jim přelet nepovolili.
V roce 1946 odešel Emil Boček z armády a otevřel si opravnu motocyklů, po roce 1948 mu komunisté nakonec živnost zavřeli. Začal pracovat v Mototechně, později pracoval jako soustružník ve Výzkumném ústavu přístrojové techniky Akademie věd. Do politiky se nikdy nemíchal, a možná i proto jej nikdy nepotkal osud jeho kamarádů-pilotů z RAF, kteří často skončily v komunistických žalářích a pracovních táborech.