Každému dá osud podle svého uvážení… a k Vladislavu Müllerovi, legendě slovenského herectví známé pod jménem Vlado Müller, se zachoval macešsky hned po porodu. Při něm v Bratislavě 19. března 1936 zemřela jeho maminka, první roky dětství tak strávil u babičky v Ústí nad Labem. Později žil s otcem a jeho druhou ženou, to už v Bratislavě.
Osud příliš nepřál Vlado Müllerovi ani v manželství. S první manželkou Eliškou se seznámil v Krajském divadle v Nitře (dnešní Divadlo Andreja Bagara), kam nastoupil v roce 1954 po dvouletém hereckém kurzu při Státní konzervatoři. I Eliška byla herečka, její kariéra ale nikdy nedosáhla takových výšin jako kariéra jeho. V roce 1966, kdy se stal Müller členem souboru Nové scény v Bratislavě, šla Eliška s ním – bez ní z Nitry nepůjdu, řekl tehdy.
V Bratislavě se manželé, kterým se v roce 1961 narodil syn, dnes jeden z nejúspěšnějších slovenských zpěváků Richard Müller, postupně odcizili. Vlado se zcela ponořil do svých divadelních a filmových rolí, Eliška jako herečka zůstávala stále více v pozadí. Manželství se nakonec rozpadlo, což asi nejhůře nesl syn Richard. Jeho vztah s otcem zůstal už navždy chladný, nezlepšil se ani po jeho onemocnění rakovinou. Do Müllerovi smrti v roce 1996 k sobě otec a syn nenašli cestu.
V té době už Vlado Müller na prknech, která znamenají svět, nestál. Když se pod ním při klanění po představení v roce 1990 propadl kus jeviště Nové scény a on si vážně poranil kyčelní kloub, rozhodl se s herectvím skončit. Že by opět osud? Vlado Müller po nehodě a náročné operaci odešel na chalupu na Záhorí, v roce 1994 se oženil s druhou manželkou Beatrix, se kterou se poznal na Nové scéně a se kterou žil už od roku 1981.
Osud nedopřál Vlado Müllerovi ani dlouhý podzim života. Několik posledních let bojoval s rakovinou, zemřel 20. června roku 1996 ve svých šedesáti letech v nemocnici ve slovenských Malackách. Místem jeho posledního odpočinku je bratislavské Slavičí údolí.
Nejslavnější role Vlado Müllera?
Několik generací dětí, vyrůstajících v socialistickém Československu, dodnes vzpomíná je jeho hajného Horynu ze seriálu Přátelé zeleného údolí. Příběh přátelství „obyčejného“ a tak trochu přírodního muže lesníka Horyny a městského chlapce Pavlíka si získal ve své době obrovskou popularitu. Mimochodem, jednu z hlavních dětských rolí si zahrál Ondřej Malý, současný český herec a exmanžel herečky Pavly Tomicové.
Vrchol Müllerovy filmové kariéry přišel nejspíše v roce 1980 se snímkem režiséra Martina Hollého Signum Laudis. V něm se Vlado Müller zahrál kaprála Hoferika, který v době první světové války zná jediné pravidlo – a to, že o rozkazech, byť nesmyslných, se nediskutuje. Na filmovém festivalu v Karlových Varech dostal Müller za tento film zvláštní cenu poroty.
Vlado Müller se objevil také v mnoha dalších významných filmech své doby – Smrt si říká Englchen, Smrt šitá na mieru, Kristove roky a v mnoha jiných.