Bohumil Laušman, kdysi nadějný představitel sociální demokracie, se zapsal do dějin jako muž, který nejprve pomohl komunistům k moci, aby se nakonec stal jednou z jejich obětí. Po únoru 1948 ztratil politický vliv, pokusil se o útěk, ale ani v exilu nenašel bezpečí – byl unesen agenty StB, uvězněn a za nevyjasněných okolností zemřel v ruzyňské věznici v roce 1963. Jeho životopis je příběhem politických omylů, zrady i osudového střetu s komunistickou totalitou.
Bohumil Laušman se narodil 30. srpna 1903 v Žumberku u Chrudimi. V sociálnědemokratické straně se angažoval už od časného mládí, patřil k aktivním členům a brzy prokázal své organizační schopnosti a politický talent. V roce 1935 se pak stal nejmladším poslancem československého Národního shromáždění. To předznamenalo jeho slibnou politickou kariéru, která nakonec skončila tragickým pádem.
Osobní život? V roce 1925 se Bohumil Laušman oženil s Julií Káškovou, dcerou chrudimského starosty Václava Káška. Společně vychovali dvě dcery, Olgu a Věru narozené s ročním odstupem. Rodinný život nicméně ustupoval Laušmanovým politickým ambicím a povinnostem.
Po okupaci Československa v roce 1939 se Bohumil Laušman zapojil do protinacistického odboje. Když mu kvůli jeho činnosti hrozilo zatčení, uprchl do exilu – přes Francii se dostal na britské ostrovy, kde se stal členem Státní rady československé v Londýně. Během války navštívil Sovětský svaz, kde se setkal s Klementem Gottwaldem a dalšími komunistickými představiteli. Možná tady začalo namlouvání „jeho“ sociální demokracie“ s komunisty?
Po návratu do vlasti v roce 1945 byl Bohumil Laušman jmenován ministrem průmyslu v první vládě Zdeňka Fierlingera. Výrazně se podílel na znárodňování průmyslu a prosazoval úzkou spolupráci s komunisty. V roce 1947 byl zvolen předsedou sociální demokracie – v čele strany pak stál i v klíčovém období před komunistickým převratem v únoru 1948.
Během únorové krize v roce 1948 se Laušman rozhodl nepřipojit k demisi nekomunistických ministrů, po převzetí moci komunisty se stal náměstkem předsedy vlády. Nedlouho poté se nicméně stáhl z politického života a odešel do Bratislavy, kde působil jako ředitel Slovenských elektráren.
V roce 1949, po zatčení svého zetě Jaromíra Nechanského, se Bedřich Laušman, který měl informace, že se chystá i jeho zatčení, rozhodl emigrovat. Přes Jugoslávii se dostal do Rakouska, kde se usadil ve Vídni. Jeho manželka Julie a dcery Olga a Věra bohužel zůstaly v Československu a staly se obětmi perzekucí ze strany režimu.
Únos, věznění a dodnes nevyjasněná příčina smrti
Komunistická moc se ale rozhodla nenechat Laušmana šířit (podle ní) protistátní myšlenky – v prosinci 1953 byl Bohumil Laušman unesen agenty StB z Vídně zpět do Československa. Po tajném procesu byl v roce 1957 odsouzen k 17 letům vězení za velezradu a vyzvědačství. Byl vězněn v pražské Ruzyni, kde strávil zbytek svého života.
Bohumil Laušman zemřel 9. května 1963 ve věznici Ruzyně za nejasných okolností. Podle některých svědectví mu vězeňská správa poskytla cigarety, které mohly být napuštěny halucinogenními látkami. Po jejich vykouření a vypití čaje z vězeňské ošetřovny dostal křečovitý záchvat a upadl do bezvědomí. Lékařská pomoc mu byla poskytnuta až následujícího rána, kdy lékař konstatoval smrt „v důsledku srdeční záduchy“.
Někteří badatelé, včetně bývalého příslušníka StB Josefa Frolíka, naznačují, že na Laušmanovi mohly být testovány halucinogenní drogy, což jeho oslabený organismus nevydržel. Přesné okolnosti jeho úmrtí však zůstávají nejasné a dodnes jsou předmětem spekulací.