Starořecké božstvo, které po jistou dobu vládlo nad světem. Kronos, jeden z Titánů, je posledním synem Úrana a Gaie (viz Gáia) – patří proto k bohům, kteří předcházejí generaci bohů olympských.
Kronos jako jediný z těchto bohů vyslyší volání své matky, Gaie, bohyně země, když ta se chce ubránit útokům svého manžela, který na ní neustále leží, aby ji oplodnil – srpem, který mu matka dala, zbaví svého otce mužství. Od tohoto otcova zmrzačení se pak datuje oddělení nebe a země a počátek Kronovy vlády. Za své vlády Kronos uvrhuje zpět do Tartaru své bratry Kyklópy a storuké obry Hekatoncheiry, které předtím na matčinu žádost osvobodil.
Kronos uzavře sňatek se svojí sestrou, Titánkou Rheiou, s níž pak má mnoho dětí: Hestii, Démétru, Héru, Háda (viz Hádes), Poseidóna (viz Poseidón). Protože mu však Gáia předpověděla, že ho jeden z jeho synů připraví o vládu, Kronos všechny své děti ihned po narození pozře.
Pouze nejmladší Zeus (viz Zeus) se zachrání – místo něj mu Rheia k pozření podala kámen zabalený do pleny. Zeus pak vyrůstá na Krétě a když dospívá, vzbouří se proti otci a zbaví ho vlády. Kronos je pak ještě donucen vyvrhnout všechny pozřené děti a pak je svržen do Tartaru.
Podle orfické tradice se nakonec Zeus s Kronem usmíří – pak prý nastalo období hojnosti a míru, tzv. zlatý věk.
Kronův kult nebyl v Řecku příliš rozšířen, Kronos býval později často zaměňován s řeckým bohem času Chronem – mezi těmito dvěma ale není žádná etymologická souvislost.
Římané pak ztotožní Krona se Saturnem.
Kronos bývá zobrazován jako stařec.