Josef Beran, český teolog, duchovní, arcibiskup pražský a kardinál, katolický činitel, vězněný jak nacistickým okupačním režimem za druhé světové války, tak později po roce 1948 režimem komunistickým, přichází na svět 19. prosince roku 1888 v Plzni v rodině učitele.
V mládí Beran studuje plzeňské gymnázium, po něm pak pokračuje ve studiích bohosloví v Římě – na katolického kněze je Josef Beran vysvěcen v Římě v roce 1911. Po návratu z Říma Beran působí v Praze jako kaplan, později (v roce 1917) se stává ředitelem katolického Dívčího učitelského ústavu sv. Anny v Praze – na tomto postu pak Josef Beran působí až do roku 1928.
Od roku 1929 Josef Beran působí jako docent pastorální teologie na teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, od roku 1932 pak působí na stejné fakultě jako profesor a jako rektor pražského arcibiskupského kněžského semináře.
Po okupaci Československa německým nacistickým režimem v roce 1939 je Josef Beran okupační státní správou perzekuován, v roce 1942, po atentátu na zastupujícího říšského zástupce R. Heydricha (viz Heydrich, Reinhard), je pak Beran zatčen a vězněn, nejprve na pražském Pankráci a v Terezíně, později pak v koncentračním táboře v Dachau, až do konce války v roce 1945.
Po návratu do vlasti se Josef Beran v roce 1946 stává pražským arcibiskupem – v roce 1948, po komunistickém převratu, pak Josef Beran jako nejvyšší hlava katolické církve v Československu odmítne podřídit katolickou církev komunistickému režimu.
Komunistická, „dělnická“ diktatura odpoví po svém – v roce 1949 je Josef Beran Státní bezpečností (StB) zatčen a po „domácím vězení“ v pražském Arcibiskupském paláci v letech 1949-51 je pak až do roku 1963 internován na různých místech po celých Čechách (mimo jiné v Roželově, v Růžodolu či v Paběnicích) – teprve v již zmíněném roce 1963 je Beran amnestován, je mu ovšem vysloven přísný zákaz pobytu v Praze (žije v Mukařově poblíž Prahy, později pak v jihočeském Radvanově u Tábora).
V roce 1965, po zákulisních dohodách mezi československou komunistickou mocí a Vatikánem je pak Josef Beran jmenován kardinálem a je mu umožněn výjezd z Československa, ovšem s tou podmínkou, že jeho návrat do Československa již nebude možný – Josef Beran tak odjíždí do Říma, kde pak stráví zbytek svého života.
V Římě se Josef Beran ihned po svém příjezdu aktivně zapojuje do církevní práce – účastní se zasedání přelomového II. vatikánského koncilu, na němž se katolická církev otevře světu, při této příležitosti přitom Beran přednese projev „O svobodě svědomí“, v němž vysloví požadavek rehabilitace Jana Husa (viz Jan Hus).
Kromě toho Josef Beran ve Vatikánu zakládá České náboženské středisko Velehrad, podporující věřící v Československu po celou zbývající dobu komunistické diktatury.
Josef Beran, arcibiskup pražský a kardinál katolické církve, umírá 17. května roku 1969 ve Vatikánu, jeho ostatky jsou uloženy v kryptě tamější baziliky sv. Petra, v místě odpočinku papežů.