Štefan Osuský. Diplomat

Štefan Osuský, československý (slovenský) politik a diplomat, přichází na svět 31. března roku 1889 v Brezové pod Bradlom nedaleko slovenské Myjavy.

Vzdělání Osuský získává nejprve na gymnázium v Bratislavě od roku 1902), po odchodu do Spojených států amerických, v roce 1905, pak studuje ve Springfieldu teologii (v letech 1908-10) a v Chicagu (mezi roky 1910-1914) filozofii, práva a přírodní vědy.

V letech 1914-15 se Osuský účastní vědecké expedice do střední Ameriky, o rok se pak stává doktorem práva a nastupuje v jedné z chicagských advokátních kanceláří.

O politiku se zajímá Osuský již od svého příchodu do Spojených států – angažuje se ve slovenském krajanském hnutí, od roku 1915 vydává noviny „Slovenské slovo“ a „Slovenský týždenník“, o rok později se pak stává místopředsedou Slovenské ligy v Americe – na její podnět pak odjíždí do Evropy, kde má jednat s československým protirakouským odbojem o možnostech spolupráce.

V této době je Osuský zastáncem společného státu Čechů a Slováků, v Paříži spolupracuje s Československou národní radou, je ovlivněn zejména M. R. Štefánikem – od roku 1917 pak Osuský vede Československou tiskovou kancelář v Ženevě, v roce 1918 pak spolupracuje při vytváření československých legií v Itálii.

Po vzniku samostatného Československa nastupuje Osuský v roce 1918 do úřadu československého vyslance ve Velké Británii, kde pak působí až do roku 1921, kdy nastupuje do úřadu československého vyslance v Paříži – zde pak setrvá až do roku 1939.

Zároveň se Osuský významně podílí na vzniku a utváření československé zahraniční politiky – účastní se příprav a jednání pařížské mírové konference, v letech 1919-20 působí při těchto jednáních jako generální tajemník československé delegace: za Československo pak v Paříži podepisuje mírovou smlouvu s Maďarskem, Bulharskem a Tureckem.

Od roku 1920 Osuský zastupuje též Československo ve Společnosti národů – zde je v letech 1920-30 členem tzv. reparační komise, zabývající se otázkou válečných reparací po první světové válce, mezi lety 1922-36 je zároveň ve funkci předsedy kontrolního výboru této organizace.

Po 15. březnu roku 1939, kdy dojde k obsazení Čech a Moravy nacistickým Německem a vzniku samostatného Slovenského štátu, se Osuský stává jedním z hlavních představitelů československého zahraničního protiněmeckého odboje – v listopadu roku 1939 je jmenován členem Československého národního výboru v Paříži a v červenci roku 1940 se stává ministrem československé exilové vlády v Londýně a členem Státní rady.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ  Olga Richterová. Lingvistka, Pirátka a tvář sociální politiky

V roce 1942, v březnu, nicméně Osuský československý odboj opouští – důvodem jsou jeho stále rostoucí rozpory s vůdčí osobností československého exilu v Londýně, s E. Benešem (viz Beneš, Edvard): Beneš s Osuským proti sobě stojí zejména v otázce organizace československého zahraničního odboje a v otázce poválečného uspořádání Československa, kde rozpory vyvolává otázka budoucího postavení Slovenska v rámci československého státu – spory mezi Osuským a Benešem nakonec končí tím, že Beneš zbaví Osuského všech jeho funkcí a tím jej vyřadí z politického života.

Na jaře 1945 se pak Osuský odchází zpět do Spojených států amerických, kde se stává profesorem na univerzitě v Hamiltonu.

Po komunistickém puči v roce 1948 se pak Osuský začíná opět angažovat v krajanském hnutí, stává se zakladatelem a členem Rady svobodného Československa – zároveň publikuje řadu odborných článků a publikací, v nichž se věnuje dějinám československé politiky a problematice mezinárodních vztahů.

Štefan Osuský umírá 27. září roku 1973 ve Washingtonu ve Spojených státech amerických.