Nicolae Ceausescu. Rumunský diktátor

Nicolae Ceausescu, takřka neomezený komunistický vládce Rumunska v letech 1965 až 1989, komunistický vůdce, který udržoval svůj režim relativně nezávislý na Sovětském svazu, přichází na svět 26. ledna roku 1918 v rumunském městě Scornicesti.

Třicátá léta 20. století jsou léty prvních kontaktů Ceausesca s komunistickou ideologií – z Nicolae se stává přesvědčený komunista, několikrát je dokonce za své komunistické názory a aktivity vězněn. V roce 1939 uzavírá Nicolae Ceausescu sňatek s Eleonorou Petrescuovou, která je stejně jako on přesvědčenou komunistkou. Po roce 1940 se Nicolae Ceausescu dostává opět do vězení, kde se setkává s předním vůdcem rumunských komunistů Gheorghem Gheorghiu-Dejem, jenž se pak stává jeho ideovým učitelem.

V roce 1944, krátce předtím než do Rumunska vstupují vojska sovětské Rudé armády, Nicolae Ceausescu z vězení prchá – poté se stává v letech 1944-45 nejprve tajemníkem Svazu komunistické mládeže Rumunska a v roce 1945 pak kandidátem ústředního výboru Komunistické strany Rumunska.

Po roce 1947, poté, co se komunisté chápou v Rumunsku moci, se Nicolae Ceausescu stává ministrem zemědělství (v letech 1948-50) a poté náměstkem ministra národní obrany (1950-54) v hodnosti generálmajora.

V roce 1955, poté, co se prvním tajemníkem Komunistické strany Rumunska stává Ceausescův ideový učitel Gheorghiu-Dej, postupuje Nicolae Ceausescu v hierarchii komunistické strany na druhé nejvyšší místo – stává se členem politbyra a šéfem stranického sekretariátu.

Po Gheorghi-Dejově smrti v roce 1965 pak Nicolae Ceausescu nastupuje na jeho místo a dva roky nato, v prosinci roku 1967, je zvolen rumunským předsedou Státní rady (tedy faktickou hlavou Rumunska).

Po změně ústavy v roce 1974 se pak Nicolae Ceausescu stává rumunským prezidentem.

Vláda Nicolae Ceausesca je vládou, která udržuje v Rumunsku rigidní komunistický kurz, ale zároveň i vládou, která si dokáže ve své zahraničněpolitické orientaci udržet značnou nezávislost na Sovětském svazu – Nicolae Ceausescu je iniciátorem rumunské národní a nezávislé cesty ke komunismu. V roce 1968 odmítne Ceausescu vpád vojsk Sovětského svazu a jeho satelitů do Československa, stejně ostře pak odmítne sovětskou intervenci do Afghánistánu v roce 1979.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ  Leonid Iljič Brežněv. Nástupce Chruščova

Ve vnitropolitické oblasti je ale Ceausescův režim nesmlouvavý – patří mezi nejtvrdší mezi evropskými komunistickými režimy. Ceausescova vláda se opírá zejména o tajnou policii, dohlížející na sdělovací prostředky a potírající sebemenší zárodek možného protikomunistického odporu.

Na vrcholu své moci, v sedmdesátých letech 20. století, zahajuje Nicolae Ceausescu program industrializace Rumunska – za tento program pak země platí obrovským zahraničním zadlužením. Aby pak bylo toto zadlužení umořeno, je režim nucen ve velkém vyvážet zemědělskou produkci, přičemž rumunské obyvatelstvo trpí nedostatkem základních potravin, pohonných hmot atd.

V rámci programu industrializace Ceasescův režim též zlikviduje několik tisíc vesnic, jejichž zemědělské obyvatelstvo je pak přestěhováno do městských sídlišť stalinského (viz Stalin, Josif Vissarionovič) typu.

Nicolae Ceausescu ale se svým národem nestrádá, naopak – pěstuje kult osobnosti svůj i své manželky, té pak, stejně jako svým dalším blízkým zajišťuje vlivná a lukrativní místa.

Během své vlády též Ceausescu dokáže úspěšně čelit mnoha pokusům o zmírnění či odstranění svého režimu – brutálně potlačí protesty horníků v sedmdesátých a osmdesátých letech, stejně tak potlačí několik pokusů vysokých armádních velitelů o státní převrat.

V roce 1989 ale Ceausescův režim nakonec podléhá – poté, co diktátor nechá tajnou policii střílet do demonstrantů v Temešváru, dochází k revoluci: nepokoje se pak postupně šíří celým Rumunskem a když 22. prosince začnou hromadně dezertovat do té doby loajální vojenské jednotky, jsou Ceausescovy dny spočteny.

Nicolae Ceausescu je na útěku ze země (pokouší se s manželkou uprchnout z Bukurešti vrtulníkem) zadržen a po krátkém procesu před vojenským soudem jsou pak on i jeho žena 25. prosince roku 1989 zastřeleni.